Mít doma na zdi v rámečcích fotografie své rodiny je celkem běžné. Snad každý máme alespoň jeden obrázek postavený na nočním stolku, nebo zarámovaný v obýváku, kde si ho může návštěva prohlédnout. A výjimkou není ani Pavlína s manželem, kteří mají doma fotografie svých dětí. Tedy až na jednoho syna.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
„Naše rodina je poměrně velká. Moji rodiče i rodiče mého muže jsou stále naživu a rádi k nám jezdí. Často se setkáváme na rodinných oslavách společně s našimi třemi dcerami. Kromě nich máme ještě syna, s tím ale nekomunikujeme,“ říká Pavlína.
Zklamal nás několikrát, vždy jsme mu ale odpustili
Jakub se narodil, když bylo Pavlíně 23 let. Dlouhé roky dělal rodině radost, a to i poté, co přišly na svět dcery. „Jakubovi bylo 11, když se narodila jeho nejmladší sestra Hanka. Staral se o ni a pomáhal nám, byl to bezproblémový chlapec,“ popisuje ho čtenářka.
První komplikace nastaly podle všeho zhruba v šestnácti, když byl Jakub vyhozen ze školy. Měl neomluvené hodiny, kouřil na záchodech, šikanoval ostatní děti. Rodina se ho i tak zastala a pomohla mu najít učňák.
„Ten s odřenýma ušima ve dvaceti dokončil. Pak se od nás odstěhoval a dlouhé roky o sobě nedal vědět. Ve dvaceti pěti se ukázal. Řekl nám, že má finanční problémy a potřebuje bydlení. Nechali jsme ho u sebe a půjčili jsme mu dvacet tisíc korun, které potřeboval splatit.“
Tehdy s rodinou ještě bydlela nejmladší dcera. Zbylé dvě už byly na koleji. Třináctiletá Hanka nebyla z bratra nadšená. „Bála se ho. Dlouho ho neviděla a jeho chování nebylo zrovna na úrovni,“ vysvětluje Pavlína.
Dlužil víc, než nám přiznal
„Jednou jsme seděli na zahradě, když se u nás objevil mladík zhruba Jakubova věku. I když se ho Kuba snažil přesvědčit, aby šli mluvit do soukromí, muž neměl zájem. Před námi i před dcerou na Jakuba začal křičet a sprostě mu nadávat,“ popisuje čtenářka.
Ukázalo se, že Jakub dluží padesát tisíc. Sám nedokázal říci, za co je utratil. Nejhorší ale bylo, že mladík začal vyhrožovat celé rodině, a to včetně malé Hanky. „Křičel na Kubu, že pokud mu peníze nevrátí včas, mohlo by se něco stát nejen jemu, ale i jeho malé sestřičce,“ říká Pavlína.
„V tu chvíli zakročil můj muž a poměrně hrubě mladíka vyprovodil z pozemku. Když mu Jakub začal děkovat, oznámil mu, že se má sbalit a odejít. Když se podíval na mně, málem jsem se ho zastala. Jeho pohled vyloženě prosil o pomoc. Nemohla jsem ale unést to, že uvrhl do nebezpečí naši nejmladší dceru.“
Řekl nám věci, které se neodpouští
Jakub dostal týden na to, aby si našel bydlení. Pak musel odejít. Rodina nedokázala trpět, že s nimi žije někdo, kdo jim lže, využívá je a přišel jen proto, že něco potřebuje. I tak se mu ale snažila pomoci najít bydlení a práci.
„Pomohli jsme mu, jak jsme mohli. On nám ale přesto při odchodu řekl, že nás nesnáší. Prý se od nás místo pomoci dočkal jen vyhazovu. Když křičel, Hanička brečela. A i když je to náš syn, museli jsme chránit nejmladší dceru. Jakub nás zklamal a já věděla, že už ho nechci vidět.“
Po této události se Jakub už neozval. Jednou za rok napíše někomu z rodiny k svátku nebo k narozeninám, takže rodina ví, že je stále naživu. Kde je, co dělá, nebo s kým žije, to ale nikdo neví.
„Fotku Kuby tak u nás v obýváku nečekejte. Rodina je pro nás důležitá a pravidelně se s ní vídáme. Téma Jakub je ale u nás uzavřená kapitola. Kdykoli padne jeho jméno, rychle raději mluvíme o něčem jiném,“ dodává čtenářka.
Autor: Šárka Cvrkalová
