Večer co večer se z bytu mé sousedky ozývají šílené zvuky a my jim s manželkou musíme naslouchat. A nejen my, určitě je to slyšet v celém baráku. Kdybyste byli na mém místě, jsem si jistý, že už byste proti tomu zakročili. Já stále otálím, nechci dělat v domě rozbroje.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Pavel a jeho žena jsou nuceni každý večer poslouchat nepříjemné zvuky, které se linou z bytu jejich sousedky. Mladé ženě ale doposud nic neřekli. Bojí se totiž špatných sousedských vztahů.
Mysleli jsme si, že je to jen dočasné
Sousedka si před několika měsíci pořídila psa. Malé roztomilé štěně, které se pisklavým štěkotem dožadovalo pozornosti.
Pavel a jeho manželka Helena byli shovívaví. Sami sice psa nikdy neměli, ale dokázali pochopit, že malé štěně, které právě odnesli od maminky, bude nějakou chvíli nešťastně kňučet a dělat trochu hluku.
„Mysleli jsme si, že to bude jen dočasně. Každé štěně přece pár dní kňourá, protože je mu smutno po mámě,“ píše Pavel.
Večer nás to začalo rušit
„Už dávno jsme si všimli, že má naše sousedka trochu netradiční pracovní dobu,“ pokračuje Pavel a dodává, že pracuje pouze v noci.
Zároveň vysvětlil, že ji nikterak nesledují, ale když chodí večer kouřit před dům, potkává sousedku, jak odchází do práce. Vrací se až nad ránem.
„Po jejím odchodu začal ten pes zoufale výt a štěkat,“ dozvídáme se dál v Pavlově e-mailu. „I tady jsme byli trpěliví, říkali jsme si se ženou, že to bude určitě jen pár dní, možná týdnů, než si zvykne, že je doma přes noc sám,“ píše.
Nejsme jediní, koho to otravuje
Pavel je přesvědčený, že rozhodně nejsou jediní, koho přítomnost psa v domě otravuje. Ten pejsek totiž štěká a vyje dlouho do noci.
„Jakmile sousedka odejde, trvá to třeba dvě nebo tři hodiny, než přestane štěkat a kňourat,“ popisuje Pavel, co se odehrává v bytě sousedky poté, co nechá psa samotného. „Určitě to musí slyšet celý barák, ale nikdo nic neřekne,“ dodává.
Bojím se, že by to udělalo neplechu
Ani Pavel ještě sousedce neřekl, jak moc je její pes po večerech ruší. Má k tomu jednoduché vysvětlení.
„Mám strach, že by to mezi námi udělalo zlou krev,“ píše. „Věřím, že by se našel někdo, kdo by tohle netoleroval a dávno zasáhl, já ale stále vyčkávám. I když už toho štěkání a vytí máme plné zuby,“ uzavírá.
Autor: Nikol Kolomazníková
