Pavel to myslel dobře, když své ženě před dvěma lety nabídl, že místo ní půjde na rodičovskou dovolenou. Navíc si to chtěl vyzkoušet, protože byl přesvědčený, že být doma s dětmi přece není tak náročné. Nyní už ví, jak hodně se pletl.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Vstřícného kroku v tuto chvíli Pavel lituje. Na vlastní kůži se přesvědčil, že starost o děti, domácnost a zvířata rozhodně není žádný med. Je fyzicky na dně, ale jeho ženu to nezajímá.
Navrhl jsem manželce, že si to vyměníme
Se ženou má dvě děti. Staršího syna Jakuba, který letos oslavil čtvrté narozeniny, a mladší dceru Karolínku, které byly dva.
S prvním synem byla na mateřské dovolené moje žena. Tehdy mě ani nenapadlo, že by to snad mohlo být jinak. Chodil jsem do práce a ona se doma starala o Jakuba.
Často jsem slýchával, jak je to náročné. Nevěřil jsem jí to. Vždyť přece byla celý den doma, tak z čeho byla pořád tak unavená?!
Proto jsem jí v době, kdy čekala dceru, navrhnul, že si ty role tentokrát vyměníme a na rodičovskou dovolenou půjdu já. Souhlasila bez mrknutí oka.
Naivně jsem si myslel, že pouze přeháněla
Žena byla doma necelého půl roku a poté se vrátila do práce. Já zůstal se dvěma dětmi a myslel si, že to bude neskutečná pohoda.
Představoval jsem si, jak budu celé dny trávit u televize, na hřišti nebo s dětmi u hraček. Velmi rychle jsem ale přišel na to, že taková pohoda to rozhodně nebude.
Manželka mě v podstatě hodila do vody, protože předtím jsem se do přebalování, krmení a dalších věcí zrovna nehrnul. Nyní to bylo všechno na mně a já se učil za pochodu.
Zanedlouho mi došlo, že to nebude procházka růžovým sadem. Dcera byla uplakané dítě, syn zase vyžadoval pozornost – nebyl zvyklý, že se o náš čas musí dělit.
Fyzicky jsem na dně, ale moji ženu to nezajímá
Ať už jsem měl jakékoli představy, realita je úplně jiná. Náročnější, než jsem čekal! Mám na starosti nejen dvě děti, které pořád něco chtějí a člověk jim musí být neustále za zadkem, ale i domácnost, protože žena hodně pracuje a domů se vrací až k večeru.
Aby toho nebylo málo, starám se i o zvířata, která máme – žijeme na menším statku, to byl vždycky můj sen. Stíhat děti a zvířectvo je ale poslední dobou nad moje síly.
Vstávám časně, abych stihl nakrmit. Poté budím syna, musím ho vypravit do školky, kam musím brát s sebou i dceru. Poté vařím, peru a v jednom kuse uklízím. Pak spěchám pro syna, jedeme na nákup, odpoledne opět starost o zvířata. Domácnost, koupání, uspávání – všechno je na mně a já toho mám dost.
A moje žena? Snažil jsem se s ní o tom promluvit, ale neposlouchala mě. Před nedávnem ji totiž povýšili a ona se odmítá vzdát kariéry jen proto, že já mnohdy únavou padám na ústa. Čekal jsem všechno, ale tohle rozhodně ne. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím, síly mi dochází…
Autor: Nikol Kolomazníková
