S naším dlouholetým sousedem jsme nikdy neměli větší problémy. Možná občasné neshody ohledně úklidu společných prostor, když zapomněli vytřít chodbu, ale to je běžná věc a stává se to. Po odchodu své manželky se úplně změnil.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Někdy jsme se i navštěvovali
Už je to spousta let, kdy se k nám do činžáku sousedi nastěhovali. My i všichni ostatní sousedé jsme jejich rodinu tehdy přijali. Jsme poměrně klidný dům a celý náš vchod byl rád, že to tak i zůstane.
Se sousedy jsme se brzy seznámili a v létě pořádali malé zahradní párty na našem dvoře. Všechno bylo fajn. Občas chodili k nám domů na kávu a někdy taky i my k nim, kde jsme probírali různá společná témata.
Jarda pracuje jako architekt, vždycky mi připadal jako klidný a rozumný člověk. Po odchodu manželky se ale hodně změnil.
Křik a hádky na denním pořádku
Loni na jaře jsme si začali všímat, že se od sousedů ozývá křik a hádky. Nebylo to nic příjemného, ale mě a moji ženu to naopak sblížilo a říkali jsme si, že jsme rádi, že se nám podařilo každou krizi překonat.
Jardovi a jeho manželce se to ale nepodařilo a po několika měsících se od něj odstěhovala. Byli jsme zrovna doma a pozorovali z okna, jak zřejmě s novým přítelem nakládá věci na přívěsný vozík. Jarda jí pak ještě hodil z okna igelitku s oblečením.
Chápu, že je zhrzený, ale tohle přehnal
Několikrát jsem Jardovi napsal zprávu, jestli nechce zajít na pivo. Chtěl jsem mu nějak pomoct, ale nikdy neodpověděl. Místo toho se spíš uzavřel do sebe a už nás ani nezdravil.
Pak začaly první problémy. Bydlíme ve městě, kde je problém s parkováním. Moje žena už dlouho parkuje, dejme tomu, skoro v křižovatce, protože zkrátka není kde jinde. Jardovi to nikdy nevadilo, ani sousedům, ale najednou nás několikrát kontaktovala městská policie. Na udání.
Dokázal jsem si odvodit, kdo to byl, protože Jarda mojí ženě několikrát řekl, že tam parkovat nemá. Když jsem s ním chtěl mluvit, agresivně mě seřval.
Jedno ráno chtěla jet manželka do práce a na předním skle našla rozplácnutých asi šest vajec, která stékala od horní části skla až na stěrače. Nevím, jestli má ten chlap tohle zapotřebí. Asi nevěděl, že máme v autě kameru, která natáčí nonstop.
Hned jsme Jardu poznali. Na jednu stranu je mi ho líto, asi zanevřel na všechny ženy, ale na moji manželku si vyskakovat nebude. Mám chuť mu teď tu eskapádu s policií vrátit.
Autor: René Podhrázský
