Ondřej (49): Tchyně mě snad chce vyštvat. To, co žádá, překračuje všechny meze

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz zahrada
Zdroj: Shutterstock

Nevím, jak jí mám vysvětlit, že nejsem její otrok. Nenapadlo mě, že když se nastěhuji s manželkou do domu mojí tchyně, bude se ze mě pokoušet dělat sedláka. Jenže při pohledu do těch jejích očí ji nikdy nedokážu odmítnout.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Museli jsme hledat nové bydlení

„S mojí ženou Maruškou jsme žili několik let ve městě v pronajatém bytě. K naší smůle se ale majitel vrátil z dlouhodobého pobytu v zahraničí a ukončil nám nájemní smlouvu. Tím začalo kolečko hledání nového podnájmu,“ říká Ondřej.

Vzhledem k tomu, že neměli úspory na to, aby zaplatili provizi realitní kanceláři a kauci několik měsíčních nájmů, rozhodli se využít variantu bydlení u jeho tchyně.

Bylo mu sice trapné, že se k ní musejí nastěhovat, ale nedalo se nic jiného dělat. Tentokrát musela jít Ondřejova ješitnost stranou.

„Já jsem s ní nikdy problémy neměl. Vždycky, když jsme tam přijeli na návštěvu na pár hodin, všechno bylo v pořádku. Popíjeli jsme kávičku, tchyně pokaždé něco upekla a povídali jsme si. Teď, když u ní bydlíme, na mě ale začíná mít neúnosné nároky. Pomalu nevím, kde mi hlava stojí,“ stěžuje si.

Pořád říká, že na všechno sama nestačí

Ondřej bral jako samozřejmost, že bude potřeba se o dům postarat. Přeci jen to je teď jediný muž v domácnosti. „Nemám nic proti tomu, že vyměním kapající kohoutek u umyvadla, nebo opravím kotel, ale ona má taky obrovskou zahradu, kde pěstuje snad všechno. Mohla by si otevřít zelinářství,“ klepe si na čelo.

Jeho tchyně už má svůj věk, bolí ji ruce a na nohy už taky nemůže. Pořád se ale nechce vzdát své velkolepé zahrady.

„Říkal jsem jí, že se ta zahrada musí omezit, ale ona si nedá říct. Pořád mě tam posílá něco dělat. Onehdá jsem musel na rozviklaném žebříku zastřihávat ovocné stromy a málem jsem se přizabil,“ uvádí.

Ondřej už neví, co má dělat, aby mu nepřicházely pořád další a další úkoly. Rád by si taky někdy po práci odpočinul, ale to zkrátka nejde.

„Jediná možnost bude rychle najít nějaký podnájem, našetřit na kauci a zmizet odsud, protože tady by mě to za chvilku dohnalo k šílenství. Nemám čas se ani v klidu podívat na fotbal v televizi.“

Autor: René Podhrázský


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články