Zpočátku se mi to zdálo jako hodně špatný vtip. Zaprvé jsem o něčem takovém ještě nikdy předtím neslyšela a za druhé opravdu nechcete, aby něco takového dělal váš partner. Vždyť je to divné!
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
Nemohla jsem se s tím srovnat. Pořád mi běžel v hlavě ten obrázek, kterého jsem byla svědkem. Jeho pohled, který jsem dlouho neviděla. Vykolejilo mě to.
V posteli si vyhovujeme, ale…
Filip a já jsme partneři už deset let. Neptejte se mě, proč jsme se ještě nevzali – nejsem to přece já, kdo se má vytasit s prstenem a žádostí o ruku. Ne že bych na to nějak tlačila, ale ano. Po deseti letech už je načase.
Deset let společného života se na nás samozřejmě podepsalo. Chováme se k sobě jako manželé, byť jimi nejsme. Děti nemáme, soustředíme se na kariéru a oběma nám to vyhovuje.
I v posteli už je to taková zažitá rutina. Víme o sobě všechno. Dobře známe místa, která toho druhého vzrušují. Asi mi ale dáte za pravdu, že po deseti letech už je to prostě klasika, která nenadchne, ani neurazí…
Přistihla jsem ho u toho náhodou. A byla v šoku!
Co opravdu nechcete ráno před ochodem do práce? Zjistit, že vám nejede auto. Přítel měl to svoje zrovna v servisu, takže nám nezbývalo nic jiného, než do práce toho dne dojet tramvají. Naštěstí máme zastávku hned za rohem.
Sledovala jsem zprávy na internetu a nevšímala si okolí. Partner stál jen kousek ode mě, tramvaj byla po ránu přeplněná, doslova hlava na hlavě.
Vzhlédla jsem od mobilu a viděla něco, co mě naprosto šokovalo. Můj přítel se nenápadně třel o úplně cizí ženskou! Měl u toho takový výraz, který jsem u něho už roky neviděla. Poznala jsem, že je z toho vzrušený a absolutně nechápala proč!
Svěřil se mi, že už to dělá nějakou dobu
Asi si umíte představit, jakou scénu jsem příteli udělala. Ne v té tramvaji, nejsem blázen a o ostudu nestojím. Počkala jsem s tím až do odpoledne, kdy jsme se sešli doma. Pracovní směna byla toho dne zatraceně dlouhá!
Stále jsem viděla ten obrázek. Viděla jsem, co dělal, jak se u toho tvářil a jak předstíral, že to byla náhoda, když se na něho dotyčná obrátila s nechápavým výrazem. Svedl to na plnou tramvaj a hrboly na silnici.
Jestli jsem byla v šoku z toho, co jsem ráno viděla, pak ve chvíli, kdy se mi přítel svěřoval se svojí erotickou zábavou, se o mě málem pokoušely mdloby.
Přiznal mi, že trpí frotérismem, neboli úchylkou, kdy ho vzrušuje, když se tře o neznámé ženy. Dokonce se mi svěřil, že už to dělá nějakou dobu.
Jak byste reagovali vy? V první chvíli mnou projel osten žárlivosti. Jak jen mohl! Dva dny jsem se na něho nemohla ani podívat. Mezitím mi to prošlo hlavou a došlo mi, že vlastně o nic nejde.
Není mi nevěrný a každý máme něco, co nás vzrušuje, ne? I když jsem reagovala hodně naštvaně, nakonec jsem dospěla k názoru, že to pro mě není důvod k rozchodu. Filipa miluji – i s jeho podivnou úchylkou.
Autor: Natálie Kabourková
