Ondřej (41): Partnerka mě načapala, když jsem dělal v obýváku něco nekalého. Z toho, co se dělo dál, byste se jen tak nevzpamatovali

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
muz seriozni
Zdroj: Shutterstock

V soužití je někdy potřeba dělat kompromisy, dbát na potřeby druhého a občas také vyhovět jeho přáním. Po letech ve společné domácnosti to někdy může být opravdu výzva.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Šéf na nás tlačí s prací z domu

„Pracuji ve firmě jako účetní. Někdo by řekl, že to je monotónní práce o ničem. Jenže mě to baví. Rád studuji nové předpisy a svoji práci dělám svědomitě a pečlivě,“ sdělil pan Ondřej.

Posledního půl roku na našeho čtenáře i jeho kolegy začal jejich nadřízený apelovat, aby svoji práci dělali z domova. „Kdyby z toho byly aspoň nějaké výhody, ale to vůbec. Ani koruna navíc, dostali jsme jen pracovní notebook a telefon.“

Ondřej se nám svěřil, že nejvíc mu vadí to, že nepotkává žádné kolegy, se kterými byl každý den v kontaktu, postupem času se z nich totiž stali přátelé.

Potřebuji na práci svůj prostor

„Další kámen úrazu je to, že s mojí přítelkyní máme malý byt se dvěma pokoji a kuchyní. Má jen asi padesát metrů čtverečních a jsme rádi, že máme jednu ložnici a obývák. Nějakou dobu jsem sedával osm hodin denně v obýváku na sedačce a krčil se u notebooku,“ uvedl.

Už po dvou týdnech ale Ondřeje začala tak bolet záda, že musel vymyslet jiné řešení. „Ležel jsem na masérském stole s bolestmi mezi lopatkami a řekl jsem si, že takhle to dál nejde. Potřebuji pořádné pracovní místo.“

Pohádali jsme se a já odjel k matce

Ondřej navrhl svojí partnerce, že by si chtěl udělat pracovní koutek v obýváku, aby mohl mít pohodlné kancelářské křeslo a psací stůl, na který by se vešly všechny jeho pracovní věci. Jenže nepochodil. „Obořila se na mě a ptala se, jestli jsem se nezbláznil. Prý si to mám vyřešit se šéfem.“

Nedalo mu to. Stejně si psací stůl nechal přivézt a v obýváku si ho postavil pod okno. V tom se vrátila jeho partnerka. „Ten den jsme se hrozně pohádali, protože byla pořád proti. Sbalil jsem si pár věcí a odešel k matce. Byl jsem naštvaný a zklamaný, že pro mě přítelkyně nemá pochopení.“

Konečně všechno pochopila

Dále nám Ondřej sdělil, že asi už po dvou dnech mu jeho partnerka volala a omluvila se mu. Chtěla, aby se vrátil domů. „Jasně, že jsem se chtěl taky vrátit, ale nevěděl jsem, co mě tam čeká.“

Když se přišel domů, nestačil se divit. Jeho přítelkyně nechala sádrokartonovou přepážkou rozdělit obývák na dvě části a celý pracovní kout mu vybavila.

„Nevěděl jsem, co mám říct. Koukal jsem na to s otevřenou pusou. Přítelkyně mě objala a omluvila se mi se slzami v očích. Jsem jí moc vděčný za to, co pro mě udělala, a že pochopila, co je pro mě důležité.“

Autor: René Podhrázský

Související články