Moje žena byla odjakživa ambiciózní typ. Když se rozhodovalo, jestli založíme rodinu, její podmínka byla, že s dětmi zůstanu doma já a ona se co nejdříve vrátí do práce. Souhlasil jsem, protože jsem si děti přál, a vzhledem k tomu, že žena měla lepší pracovní pozici a více vydělávala, dokonce jsem její nápad uvítal.
Práce pro ni byla vším
Žena se netajila tím, že je pro ni její kariéra důležitá. Když se narodila první dcera, strávila s ní doma jen tři měsíce a poté se naše role obrátily. Já se doma staral o dítě, zatímco ona chodila do práce, ve které vzhledem ke své vytíženosti trávila poměrně hodně času. Peněz ale měla dost a já byl doma s dcerou rád, proto jsem nic nenamítal.
Situace nebyla jiná ani tehdy, když se narodila druhá dcera. Scénář se vlastně opakoval, i tentokrát zůstala žena doma jen pár týdnů a poté se zase po hlavě vrhla do práce.
Děti ji skoro neviděly
Manželka pracovala stále více a více. Doma se objevovala jen večer, a to už děti spaly. Dcery ji tak skoro neviděly a moc jim chyběla. Je to přece logické, že dětem chybí jejich maminka, ačkoli jsem se snažil dát jim maximum. Máma je prostě máma.
Proto jsem manželce jednoho večera řekl, že by možná nebylo od věci, kdyby v práci trochu zvolnila. Samozřejmě kvůli dětem, které ona sama prakticky neviděla vyrůstat. Jenže odpověď mojí ženy zněla ne. Neexistovalo, aby přestala pracovat, nebo aby nedej bože změnila práci a tam pracovala za méně peněz. S mým nápadem mě jednoduše vyhodila.
Zdroj: 123RF.COM
Peníze jí byly přednější
Žena se ani tak nehnala za kariérou, jako spíše za finančním ohodnocením. Bylo pro ni důležité, aby vydělávala desítky tisíc měsíčně. Peníze samozřejmě vkládala i do dětí, kterým tak po této stránce vůbec nic nechybělo, ale především si je užívala ve formě nákupů, wellness pobytů na víkendy, kam ale jezdila jen ona sama, nebo na luxusní šperky, kterými se ráda chlubila. „Musím přece reprezentovat,“ říkávala mi často, a tím svým způsobem omlouvala své nekřesťansky vysoké výdaje.
Vzal jsem děti a odešel
Jak dcery rostly, stále více si uvědomovaly, že se jim matka nevěnuje. Když z toho začaly mít rozum, začaly se na ni zlobit. Ony nechtěly drahé dárky nebo drahé oblečení, kterým se jim snažila vynahradit, že pořád není doma. Chtěly mámu, jenže máma chtěla peníze.
Proto se stalo, že jsem se s dcerami odstěhoval. Odjel jsem v den, kdy žena vyrazila na další ze svých wellness víkendů, opět jen sama bez rodiny. Pronajal jsem si byt, kde jsem chtěl začít žít nový život. Život po boku ženy, kterou vidíte tři hodiny denně, opravdu není vůbec žádný život. A manželka? Všimla si toho až poté, co se vrátila, a upřímně jí to bylo jedno. Nějak jí vůbec nevadilo, že ji její touha po penězích připravila o rodinu.
Autor: Nikol Kolomazníková
