Oldřich (30): Buď máma, nebo já. Přítelkyně mi dala jasné ultimátum a já se musel rozhodnout

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
muz 43
muz 43

Po smrti otce máma zůstala sama. Samotu ale snášela velmi špatně, proto se upnula na mě, jakožto na nejmladší ze svých čtyř dětí. Přišlo mi jako samozřejmost být jí po ruce a být tu pro ni, kdykoliv potřebovala. Čím více mého času si ale máma nárokovala pro sebe, tím méně času mi zbývalo na mojí přítelkyni Kláru, které se to velmi rychle přestalo líbit.

Snažil jsem se mámě ulehčit život

Táta byl v mámině životě jediným mužem, proto se nikdo nemohl divit, že ji jeho odchod neskutečně zdrtil. Jeho odchod nesla velmi těžce, lékaři dokonce začínali mít strach, že u ní propukne těžká deprese. Proto jsem se snažil mámě ulehčit život a první týdny po tátově smrti jsem s ní trávil opravdu hodně času. Přišlo mi to jako samozřejmost, ostatní sourozenci žili příliš daleko na to, aby za mámou mohli několikrát do týdne dojíždět. Proto jsem mámě nakupoval, jezdil jsem s ní po doktorech nebo jsem s ní seděl doma na gauči a sledoval televizi. Jednoduše jsem chtěl, aby se s tátovým odchodem co nejdříve vyrovnala a začala opět normálně žít.

Máma mojí dobroty využívala

Ne nadarmo se říká, že když někomu nabídnete prst, sežere vám celou ruku. Moje máma by toho mohla být zářným příkladem. Velmi rychle totiž začala využívat mojí dobroty. Ačkoli už na tom byla po psychické stránce daleko lépe, stále se dožadovala mojí pozornosti. Už dávno jí nehrozily deprese ani úzkostné stavy, ale ona mi i tak několikrát do týdne volala, abych za ní přijel, protože mě nutně potřebuje. Tato situace se táhla několik měsíců a moje přítelkyně Klára už toho začínala mít dost.

Pohár trpělivosti přetekl

Onen pověstný pohár trpělivosti Kláře přetekl ve chvíli, kdy jsme spolu byli na večeři na oslavu našeho šestiletého výročí. Tu večeři jsem plánoval dlouhé měsíce, protože to měl být ten večer, kdy jsem chtěl Kláru požádat o ruku. Nešťastnou náhodou se o tom dozvěděla, protože našla mnou špatně schovaný zásnubní prstýnek. Přesto na sobě nedala nic znát a tvářila se, že o ničem neví.

Celý večer probíhal podle plánu. Když se schylovalo k dezertu, a tedy i k mé žádosti o ruku, se kterou Klára počítala, najednou se mi v kapse u kalhot rozezvonil mobilní telefon a na displeji se objevilo mámino číslo. Máma z telefonu zněla naléhavě a samozřejmě po mně chtěla, abych za ní okamžitě přijel.

Zdroj: 123RF.COM

Přítelkyně mi dala na výběr

Bylo mi jasné, že to přítelkyně nepřekousne. Dal jsem přednost mámě před naší zásnubní večeří. Když jsem se vrátil zpátky domů od mámy, která ani nic nepotřebovala, pouze chtěla společníka, se kterým by sledovala oblíbený pořad v televizi, děsil jsem se Klářiny reakce.

Klára na mě čekala a vypadala naštvaně. Nejdříve mi vyčetla, že jsem dal přednost své matce před večeří, na které jsem ji chtěl požádat o ruku. Poté mi dala na výběr: buď moje matka, nebo ona!

Musel jsem přehodnotit priority

Kláru jsem miloval a byl jsem přesvědčený, že je to žena mého života, o kterou rozhodně nechci přijít. I moje máma pro mě samozřejmě byla velmi důležitá, nicméně jsem si uvědomoval, že to poslední dobou opravdu přeháněla. Vzhledem k jejímu již dobrému zdravotnímu stavu jsem se rozhodl, že už nebudu skákat, jak moje máma píská.

Zpočátku se jí vůbec nelíbilo, že již nejsem synáček na zavolání, že nepřiběhnu chvíli po tom, co mi zavolá nebo pošle zprávu. Musela se s tím ale nějak vypořádat, nic jiného jí totiž nezbylo.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články