Mirek (36): To, co manželka vyvedla u porodu za scénu, jí neodpustím. Stydím se za ni ještě teď

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz scena u porodu
Zdroj: Shutterstock

Na porod našeho prvního potomka jsem se velmi těšil. Zároveň jsem měl obavy, jestli dokážu být manželce při těchto náročných chvílích oporou. Byl jsem ale připraven to zvládnout. Na co jsem ale rozhodně připravený nebyl, byla šílená scéna, kterou moje žena při porodu vyvedla. Když si na to vzpomenu, ještě teď se za ni neskutečně stydím.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Měl to být nejkrásnější okamžik v našich životech a skutečně by byl, kdyby ho nedoprovázely trapné chvíle, během kterých bych se nejraději na místě propadl.

Člověk se připravuje a stejně připravený není

Když se blížil termín porodu, snažil jsem se připravit na okamžik, kdy to skutečně přijde. Byl jsem v tzv. pohotovostním režimu. Člověk nemohl vědět, kdy to nastane.

V práci jsem měl mobil neustále po ruce a sledoval ho každých pět minut. Snažil jsem se připravit, ale ve finále jsem připravený nebyl. To prostě nejde. Když mi žena volala, že má kontrakce a musíme jet do porodnice, i přes veškerou moji přípravu jsem začal zmatkovat.

Nevěděl jsem, co se sebou

Pohled na manželku v bolestech mi nedělal dobře. Ještě nikdy předtím jsem ji neviděl takhle trpět. Chtěl jsem jí pomoci, ale nevěděl jsem jak.

Byly chvíle, kdy jsem pořádně nevěděl, co se sebou. Kam se postavit? Masírovat záda? Být raději ticho? Držet ji za ruku, nebo stát opodál?

Manželka se otevírala velmi pomalu, bolesti ale snášela hodně špatně. Do té chvíle jsem netušil, jaká dokáže být, když je v nepohodlí.

Styděl jsem se za svoji ženu

Porodní asistentka, která měla moji ženu na starost, jí radila, co může dělat, aby miminko rychleji postupovalo. Byla na moji ženu velmi milá navzdory tomu, že moje rodící manželka nebyla milá ani v nejmenším.

Všechny rady okamžitě zatracovala. Byla na porodní asistentku ošklivá, místy až sprostá. Nadávala jí, ať jí laskavě neradí blbosti, že to stejně nepomůže. Osočovala ji z toho, že nestojí za nic, když jí nedokáže pomoci.

Byly to chvíle, kdy jsem se na místě hanbou málem propadl. Takovou jsem svoji ženu neznal a styděl jsem se za ni.

Hořkosladké vzpomínky na narození syna

Porod trval několik hodin. Bylo to nekonečné a já se modlil, aby už to bylo za námi. Jednak proto, aby byli syn i moje žena v pořádku. Zároveň ale také proto, aby už skončilo to její trapné vyvádění.

Během třetí porodní fáze byla dokonce hodně sprostá. Na všechny křičela, že jsou neschopní a neměli by tuhle práci dělat, když nedokážou porodit dítě.

Kdykoli si na příchod našeho syna na svět vzpomenu, mám z toho divný pocit. Vzpomínky jsou hořkosladké. Byl to silný a krásný okamžik, který ale z velké části pokazila moje žena svým chováním. Ještě teď se za ni stydím.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články