Miloš (62): V mládí jsem udělal něco hrozného, dodnes mě svírá svědomí

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 55 1
muz 55 1

S výčitkami svědomí se celý svůj život potýká pan Miloš. Před mnoha lety totiž udělal něco hrozného, kvůli čemu ani po 40 letech nemůže klidně spát.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Tenkrát si nepřipouštěl dopady svého rozhodnutí. Teprve po několika letech mu došlo, co vlastně provedl a jaké za to ponese následky.

Byl jsem mladý a zahleděný do sebe

Nyní s odstupem času na tohle své životní období nevzpomínám zrovna rád. Byl jsem hodně mladý a přesvědčený, že jsem spolkl veškerou moudrost světa.

Motaly se kolem mě holky, všechny do jedné mě chtěly, měl jsem mezi čím vybírat. Právě jejich neustálé lichocení a dávání mi najevo, že o mě mají zájem, mi hodně zvýšilo sebevědomí.

Narostl mi hřebínek a společně s ním i ego. Tenkrát jsem netušil, že se chovám jako naprostý pitomec. To vidím skutečně až teď.

Nepřemýšlel jsem nad dopady svého rozhodnutí

S nejlepším kamarádem Pavlem jsme se znali už od plínek. Prošli jsme společně základní i střední školou. Považovali jsme jeden druhého za bratra.

Když si Pavel našel přítelkyni, naštval mě, protože to byla vážně kočka. Chodili spolu asi rok a já mu ji celou tu dobu strašně záviděl.

Jelikož jsem si toho času myslel, že jsem nejlepší, lepší než můj kamarád Pavel, začal jsem o jeho dívku Lenku usilovat. Netrvalo to ani půl roku, Lenka dala Pavlovi kopačky a začala chodit se mnou.

Tenkrát jsem nepřemýšlel ani v nejmenším nad tím, jaké dopady bude mít moje chování. Pavel se samozřejmě hodně naštval a několik let se mnou vůbec nepromluvil.

Dostihlo mě černé svědomí

Přátelství s Pavlem pro mě hodně znamenalo, prožili jsme toho spolu tolik, že měl v mém životě nezastupitelné místo. Byl jsem ale natolik zaslepený krásnou Lenkou, že mě ani nenapadlo, abych se snažil pokažené kamarádství nějak udobřit.

Teprve po letech – to už jsem si Lenku vzal, a dokonce jsme měli syna – mě dostihlo černé svědomí. O Pavlovi jsem už několik let neslyšel. Zanedlouho poté, co jsem mu přebral holku, se odstěhoval.

Nedalo mi to a začal jsem po něm pátrat. Ačkoli se mi ho podařilo najít, neměl zájem se mnou mluvit. Na jednu stranu jsem se mu nemohl divit. Na stranu druhou mě tížilo svědomí a chyběl mi přítel.

Byla to ode mě podpásovka. Do konce života mě to bude pronásledovat

S pomocí mojí ženy Lenky – bývalé přítelkyně kamaráda Pavla – se nám podařilo naše roky zapomenuté přátelství obnovit. Když jsem se s Pavlem znovu potkal, už byl ženatý, a navíc otec tří holčiček.

Navázali jsme tam, kde jsme před roky skončili. I když pravda – stále to mezi námi bylo a já přiznávám, že přebrat kamarádovi dívku byla strašná podpásovka.

Nyní jsme zase v kontaktu, scházíme se a voláme si. Pavel bydlí v sousedním městě a zdá se, že mi dokonce odpustil. Mě ale budou výčitky svědomí pronásledovat až do konce života.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články