Internet je sice skvělým pomocníkem téměř při každé práci a využíváme ho taky pro běžný život, najde se na něm ale velká kupa podvodníků, kterým člověk velmi snadno naletí. A to se stalo bohužel i mně.
Stěhovali jsme se s manželem do nového bytu. Skončila nám nájemní smlouva a našli jsme levnější podnájem. Starý nábytek jsme se rozhodli darovat někomu, komu ještě poslouží a využili jsme k tomu internetové stránky, kde jsme ho nabídli za odvoz.
Ozvala se velká spousta lidí a téměř do týdne byla většina starých skříní, knihoven i židlí pryč. Zbýval jenom gauč a křeslo, které byly poměrně v rozpadu, jelikož si s nimi dost vyhrál náš kocour. Když už jsme je s manželem chtěli vyhodit, ozval se pán, že by je využil na chalupu. A o pár dní později si pro ně skutečně přijel s kamarádem.
Jevil se jako milý pán, ale důvěřovat jsem mu neměla
Zdroj: 123RF.COM
Manžel byl tenkrát v práci a tak jsem na zájemce čekala sama. Přijeli dva sympatičtí mladíci, křesla i gauč si prohlédli a postupně je naložili do auta. Při tom jsme probrali rodinné záležitosti, našeho kočičího lumpa, dokonce mi při odchodu vnutili pětiset korunovou bankovku. Ačkoli jsem nic nechtěla a měla jsem radost, že nábytek ještě někdo využije, nakonec jsem peníze po třech odmítnutích přijala.
Bohužel se ukázalo, že nás okradli
Manžel byl v šoku, když nenašel deset tisíc, které měl připravené na nájem. „Byly tady, určitě. Jako vždycky,“ říkal a hledal kolem komody vedle lednice, na které vždy týden před zaplacením nájmu peníze ležely. Nejprve jsem ho osočila, že je třeba jenom zapomněl připravit, ani po důkladném prohledání peněženky a všech míst, na která bychom mohli bankovky odložit, jsme nedošli k jinému závěru, než že peníze sebrali sympatičtí mladíci.
Nikdy si nebudeme na sto procent jistí
Měla jsem samozřejmě na jednoho z mužů kontakt, ale ani na několikátý pokus mi telefon nikdo nezvedl. Bohužel jsme se museli smířit s tím, že jsme za dobrotu přišli na žebrotu. Ačkoli se nemůžeme být zcela jisti, zda jsme peníze skutečně jen někam nezaložili, ani při stěhování se nenašli a tudíž jsme přesvědčeni, že jiná možnost není.
Byla to naše chyba, policie by těžko pomohla
Pár přátel se nás ptalo, proč nenahlásíme případ na policii. Neměli jsme ale v podstatě co nahlásit. Mladíky jsme si domů pustili sami, jejich jména jsem neznala a neměli jsme ani žádnou jistotu toho, že jim nekřivdíme. Jediné, co tedy od té doby můžeme dělat, je nedůvěřovat lidem přes internet a nepouštět si do bytu lidi, které neznáme. Berete těch deset tisíc s manželem jako daň za poučení ze špatné zkušenosti.
Autor: redakce
