Markéta (40): Myslela jsem, že je moje dcera hodná holka. Po nalezení jejího deníku jsem zůstala jako opařená

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena dcera denik
Zdroj: Shutterstock

O své dceři jsem si vždycky myslela, že je to hodná, slušně vychovaná holka. S manželem jsme se snažili dát jí do života ty nejlepší základy a byli jsme přesvědčeni, že se nám to povedlo. Dělala nám radost, dobře se učila, nebyly na ni žádné stížnosti.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Moje přesvědčení, že je dcera hodná holka, se rozplynulo jako pára nad hrncem. Sbírala jsem v jejím pokoji špinavé oblečení a narazila na deník. Neměla jsem ho číst, ale zvědavost byla silnější.

S manželem jsme byli pyšní rodiče

Natálka je naše jediná dcera. Snažili jsme se sice po jejím narození ještě o další dítě, ale po třetím samovolném potratu jsme to s manželem vzdali. Natálce jsme dávali všechno. Vynahrazovali jsme si tím fakt, že je a bude navždy naše jediné dítě.

Dcera nám dělala jen samou radost. Na základní škole studovala se samými jedničkami. Byli jsme s mužem pyšní rodiče a na Natálku pěli samou chválu. Však si to také zasloužila. Nejenže se dobře učila, ale měla i spoustu koníčků, kterým se věnovala. Všestranně nadané dítě, chlouba každého rodiče.

O dceři jsem měla to nejlepší mínění

Ačkoli byla dcera jedináček a já netajím, že měla všechno, snažili jsme se já i manžel, aby z ní vyrostl dobrý člověk. Dopřávali jsme jí, za pilné učení nebo snahu v kroužcích jsme ji odměňovali, ale přesto se mi nezdála rozmazlená.

Dcera rostla a já se děsila puberty. Ani tady mě ale Natálka nezklamala. Dospíváním prošla bez zádrhelů a průšvihů. Měla jsem o Natálce jen to nejlepší mínění.

Našla jsem její deník. Nyní už vím, že jsem ho neměla číst

Během úklidu jsem nakoukla do dceřina pokoje. Viděla jsem oblečení poházené na posteli a rozhodla se ho vzít a dát vyprat. Na posteli jsem si všimla deníku. Vykukoval zpod polštáře a já neodolala pokušení do něho nahlédnout.

Věděla jsem, že bych to dělat neměla. Pokušení ale bylo silnější a já si několik stránek z Natáliina deníku přečetla. Byla to chyba.

Celou dobu jsem se v dceři pletla

Jestli jsem do přečtení deníku měla o dceři dobré mínění, jakmile jsem deník zaklapla a zase schovala, už jsem si myslela úplný opak. Úplně jsem se v ní spletla.

Měla jsem za to, že je dcera slušná, dobře vychovaná. V deníku ale psala o tom, jak se nemůže dočkat, až od nás vypadne. Že ji jako rodiče dusíme, nedáváme jí prostor. Také tam psala o románcích, které měla. Vím, že holka v jejích letech už si mohla přítele dovolit, ale aby jich za tak krátký čas vystřídala tolik?

Nikomu jsem neřekla, že jsem deník četla. Manžel by to nepochopil a dcera by se zlobila ještě více, než se zlobí teď. Má na nás s manželem vztek. Na oko se ale tváří jako neviňátko. Co mám dělat?

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články