Marek (41): Při vyklízení nového domu jsem nalezl něco, co naší rodině zabezpečí celý život

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz 16
muz 16

Marek a jeho žena se konečně dočkali. Po životě v podnájmech, kterých za dobu svého manželství vystřídali hned několik, si konečně s pomocí hypotéky pořídili vlastní domek. Byla to nemovitost staršího data vzniku, kterou se rozhodli společnými silami přeměnit k obrazu svému.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Peněz manželé nikdy neměli nazbyt, natož nyní, když se uvázali k hypotéce. Přesto byli rádi, že konečně budou bydlet ve svém, což byla po tolika letech vítaná změna.

Baráček měl představovat náš nový začátek

Jsem ženatý dvanáct let a za tu dobu jsme společně s manželkou a dětmi vystřídali hned několik pronájmů. Vždycky jsme měli to „štěstí“, že jsme natrefili na nepříjemného majitele, který nás dříve nebo později nějakým způsobem vypekl.

Když jsme si konečně našetřili alespoň malou rezervu a byla nám schválena hypotéka, já i moje žena jsme byli štěstím bez sebe.

Našli jsme ke koupi starší domek, který měl představovat náš nový začátek. Byl v horším stavu, ale my byli plní odhodlání, že ho změníme.

Peněz jsme nikdy neměli na rozdávání. Opravy šly pomalu

Ačkoli oba dva poctivě chodíme do práce, nikdy jsme si po finanční stránce nemohli nijak zvlášť vyskakovat. Vycházeli jsme, ale nebylo to na rozhazování.

Jakmile jsme se upsali k hypotéce, náš příjem se ještě více ztenčil a to znamenalo, že na opravy mnoho nezbývalo.

Opravovali jsme každý měsíc něco, vždycky jsme dali výplaty dohromady, odečetli výdaje a z toho, co zbylo, postupně něco opravili, vylepšili.

K vyklízení půdy jsem se dlouho přemlouval

Součástí našeho domu byla půda, která byla po předchozích majitelích německého původu plná nejrůznějšího harampádí. Strašně se mi do vyklízení těch krámů nechtělo.

Dlouho jsem to odkládal, než jsem se dal do postupného likvidování toho neskutečného nepořádku. Původní majitelé, kteří měli dům ve vlastnictví po několik generací, tam za ty roky nastřádali strašně moc věcí.

Mimo jiné i několik obrazů, které nebyly zrovna podle mého gusta. Ukázal jsem je manželce, ale ani ona nebyla malůvkami nadšená. Pak si ale všimla podpisu na nich a napadlo ji, že se podívá na internet, co je onen malíř zač.

Ošklivé obrazy zabezpečí moji rodinu!

Zatímco já chtěl sbírku asi dvanácti obrazů hned vyhodit, moje žena mě přemluvila, ať je vezmeme za člověkem, který tomu rozumí. Bránil jsem se, ale nakonec jsem se nechal umluvit.

A ještě že jsem tak učinil! Nikdy bych tomu nevěřil, pokud bych to sám nezažil, ale ty z mého pohledu příšerné obrazy v mohutných rámech měly svoji cenu!

Muž, který se tomu věnuje, nám doporučil, ať je vezmeme na aukci, protože se jednalo o uznávaného německého malíře, jehož obrazy se často dražily za nemalé peníze.

Aukci ještě nemáme za sebou, stále čekáme na vhodné zájemce a nyní jednáme s jedním sběratelem, který nám za všech dvanáct obrazů nabízí vysokou částku. Pokud to dopadne, a já věřím, že určitě ano, zabezpečí to moji rodinu.

Autor: Natálie Kabourková


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články