Marcela (50): S mámou jsme se rozhádaly už před lety. Teď se v mém životě dějí věci, které nedokážu vysvětlit

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena znicena
Zdroj: Shutterstock

Můj vztah s mámou se rozhodně nedal označit za idylický. Před dvaceti lety jsme se ošklivě pohádaly a od té doby jsme spolu moc nemluvily. Mohla za to skutečnost, že máma odmítala přijmout mého muže.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Od první chvíle byla proti němu. Snažila se dělat všechno pro to, aby ho od vztahu se mnou odradila. Už tehdy jsem jí její chování hodně vyčítala, ale nedala si pokoj. Negativní postoj vůči mému manželovi se stále stupňoval.

Neshody vyvrcholily v den mé svatby

S mámou jsme se kvůli Patrikovi hádaly poměrně často. Od první chvíle, kdy jsem s ním začala randit, proti němu zbrojila. Kdykoliv s ním přišla do kontaktu, byla na něho ošklivá, navážela se do něj a slovně ho ponižovala.

Všechno vygradovalo v den mé svatby. Se svatbou matka samozřejmě absolutně nesouhlasila, a dokonce vyhrožovala tím, že pokud si chci Patrika opravdu vzít, na svatbu nepřijde. Já si ale stála za svým.

Matka sice nakonec na svatbě byla, ale to, co tam udělala, překročilo všechny únosné meze. Přede všemi tam Patrika ponížila, mluvila o něm jako o nule, která nikdy nic nedokáže, zlobila se, že pro mě není dost dobrý a že vedle něho prožiju celý život v neštěstí. To pro mě byla poslední kapka.

Pokud to nebylo nutné, s mámou jsem se nebavila

Od toho dne pro mě máma přestala existovat. Zkazila nejkrásnější den v mém životě a ponížila muže, kterého jsem milovala. Pokud to nebylo nutné, nevyhledávala jsem ji a neměla jsem zájem s ní o čemkoli mluvit.

Do kontaktu jsme za posledních dvacet let přišly opravdu jen zřídkakdy. Osobně mi to nevadilo, máma mě hrozně zklamala a ublížila mi. Když proto před půl rokem volala sestra, že je máma po smrti, upřímně mě to ani moc nezasáhlo.

Na pohřbu jsem se cítila opravdu zvláštně

Ačkoli to mezi námi bylo takové, jaké bylo, bylo pro mě samozřejmostí jít mámě na pohřeb. Od první chvíle jsem se tam ale cítila zvláštně, nedokázala jsem si vysvětlit, proč se cítím tak podivně. Přisuzovala jsem to celkové atmosféře, přece jen to byl pohřeb.

Od té doby se ale v mém životě začaly dít zvláštní věci. Začalo to jen několik dní po pohřbu, když jsem si všimla, že rámeček se svatební fotografií přepadl dopředu a rozbil se. Nikdy předtím se to nestalo. Tím to ale všechno teprve začalo.

V mém životě se dějí věci, které nedokážu vysvětlit

Od mámina pohřbu uplynulo už půl roku. Za tu dobu se mi však stalo mnoho věcí, pro které nenacházím vysvětlení. Kromě rozbitého rámečku se svatební fotografií mě jednoho dne vylekalo, když se přetrhl provázek na svatební kytici, kterou jsem měla usušenou a pověšenou v obýváku. Visela tam už 20 let a nikdy nespadla.

Jednou večer jsem si z nostalgie prohlížela svatební album a našla několik natržených stránek. Neměla jsem pocit, že bych si toho někdy předtím všimla. Bylo to hodně zvláštní.

Začínám mít pocit, že mě doma straší mámin duch. Ona jediná nesouhlasila se svatbou a byla zásadně proti. Co když se rozhodla, že když mi nemohla škodit oněch posledních dvacet let, bude mi škodit teď? Jsem z toho docela nervózní. V mém životě se dějí věci, které si nedokážu vysvětlit, a ani trochu se mi to nelíbí.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články