Lukáš (45): Sousedi nás kritizují za dumpster diving. Nechápu proč, nikomu tím neubližujeme

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz usmev
muz usmev

Lukáš a jeho žena Simona se vždy snažili co nejvíc chránit přírodu a zároveň šetřit nejen čas a peníze, ale i naše lesy, ovzduší a vše, co pomáhá planetě. Dříve pouze třídili odpad a snažili se zpracovávat zbytky, později ale objevili takzvaný dumpster diving, kterému se začali věnovat.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

„Podle sousedů se chováme jako bezdomovci. Někdy na nás křičí ošklivé nadávky jen tak, bezdůvodně. A to jenom proto, že šetříme a pomáháme přírodě. Neděláme nic špatného a nechápeme, proč to lidem okolo vadí,“ říká Lukáš.

Hledáme zbytky v popelnicích. To ale neznamená, že jíme odpadky

Dumpster diving je činnost, při které člověk hledá v popelnicích to, co jiní vyhodili, ačkoli to stále ještě mohlo dobře posloužit. „Lidé často zahodí otlučené jablko, nebo nahnědlý banán. A přitom je to jen plýtvání jídlem,“ vysvětluje čtenář.

„Stejně tak někdy v popelnicích sebereme starý tvrdý chleba, abychom ho dali králíkovi, kterého doma chováme. U obyčejných popelnic zkrátka nacházíme poklady, které jsou pro jiné odpadem.“

To ale podle Lukáše neznamená, že nemají se Simonou peníze nebo že se živí odpadky. „Samozřejmě nakupujeme v běžném obchodě a nevytahujeme z popelnic zkažené jídlo. Jenom se snažíme šetřit přírodu i peníze.“

Dumpster diving se nejčastěji provozuje u popelnic, které patří velkým potravinovým domům. Ty totiž vyhazují obrovské množství potravin či surovin jen kvůli drobnostem.

„V popelnicích jsme našli celá balení ochucených vod. A ty byly vyhozeny jen proto, že se na ně vylil sladký sirup a byly upatlané. Doma jsme je umyli a měli jsme několik týdnů co pít,“ říká.

Co proti nám lidi mají, je mi záhadou

I když dumpster diving doslovně v překladu znamená potápění v popelnicích, Lukáš se Simonou se nikdy v odpadcích příliš nepřehrabují. „Sebereme nějaké to zboží z vrchu odpadu nebo to, co lidé pohodili vedle popelnic. I to ale stačí k tomu, aby se nám smáli,“ svěřuje se.

Podle Lukáše se přátelé občas zmíní o tom, že procházení popelnic je nechutné. Odmítají si nechat vysvětlit, že tím vlastně pár chrání přírodu. „Podle nich jsme jak bezdomovci a tím to končí, raději tak o tom moc s lidmi nemluvíme,“ říká.

„Bohužel naše mlčení ale moc nezachrání. Často na nás totiž na ulici sousedé křičí nadávky jen proto, že zrovna neseme smetí do popelnic a oni si myslí, že je vtipné se nám vysmívat. Nerozumíme tomu, čím jsme jim ublížili.“

I když se Lukáš se Simonou díky své lásce k přírodě a šetření musejí potýkat s posměšky, ani jeden z nich nechce na svém životním stylu nic změnit.

„Stále je minimum lidí, pro které jsme hrdinové. A hlavně – my sami se cítíme dobře, že pomáháme planetě,“ dodává.

Autor: Šárka Cvrkalová


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články