Lucie omylem vyslechla rozhovor mezi jejím manželem Pavlem a jeho kamarádem Tondou. Ti dva se znali už roky, zrovna tak se Lucie znala i s Tondovou manželkou. Poté, co jejich debatu zaslechla, jí přeběhl mráz po zádech. Zvažovala, zda o tom povědět i Tondově manželce Zuzaně.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
V e-mailu, který jsme od Lucky dostali, se pisatelka netají tím, že něco tak šíleného ještě nikdy neslyšela. Pouhá představa toho, co její manžel s kamarádem plánovali, jí naháněla hrůzu. Svěřila se nám, o čem si ti dva povídali, a napsala také o svých obavách, že svůj nápad jednoho dne zrealizují.
Volala jsem na pozdrav, ale nikdo se neodpověděl
Když se Lucie toho dne vrátila z práce domů, podle auta zaparkovaného před garáží usoudila, že její manžel Pavel už musí být doma.
„U nás je zvykem, že když přijdeme domů, zdravíme se,“ píše Lucie. „Od dveří jsem volala na podzrav a čekala, že manžel nebo děti odpoví. Jenže nikdo ani nehlesl,“ dodává.
Byl zabraný do rozhovoru
Nepozorovaně Lucka prošla domem. Děti tam nebyly, asi byly někde venku. Zaslechla z terasy svého manžela. S někým očividně mluvil.
„Přišla jsem do ložnice a viděla Pavla, jak stojí na terase zády ke mně,“ pokračuje Lucie. „S někým telefonoval, vůbec nezaregistroval, že jsem doma. Dveře na terasu byly pootevřené,“ popisuje.
Zaslechla jsem, o čem se baví
Z rozhovoru Lucie rychle pochopila, že se manžel baví se svým kamarádem Tondu. Toho Lucka znala, znala i jeho manželku a děti. Rodiny se léta scházely.
„Stála jsem tam, manžel o mně nevěděl. Skrze pootevřené dveře jsem však slyšela, o čem si povídají. A z toho, co jsem slyšela, mě zamrazilo,“ netají se Lucie.
Jen ta představa ve mně vyvolávala hrůzu
Podle Lucie si kamarádi plánovali výlet do lesa. Mělo jít i přespání pod širákem někde v lese. V jejich očích asi dobrodružství, jenže Lucie to vnímala jinak.
„Z toho, co si ti dva plánovali, mi šla hlava kolem,“ přiznává. „Hned se mi vybavily všechny ty scény z hororů, kdy se lesem potulují podivné existence. Představila jsem si manžela, jak ho někdo nahání a on se mi nevrátí domů,“ popisuje a dodává, že si chvílemi připadala jak blázen.
Nic mi neřekl
Tonda se manželce s nápadem nesvěřil. Lucie si nyní pohrává s myšlenkou, jestli to říci Zuzaně a poradit se s ní, jak na chlapy. Představa, že by šli někam do lesa, se jí totiž pořád nelíbí.
„Možná jsem paranoidní, možná to prostě jen přeháním, ale mám o svého muže strach,“ píše Lucie. „Doufám, že ho ten nápad přejde. Jestli ne, klidně ho zamknu doma,“ dodává.
Autor: Natálie Kabourková
