Leoš na vlastní kůži poznal, že ne nadarmo se říká pro dobrotu na žebrotu. Když sousedovi jednou udělal laskavost, ani ve snu ho nenapadlo, že se mu dobrá vůle jednoho dne šeredně vymstí. Soused se totiž rozhodl, že to Leošovi musí za každou cenu oplatit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Oplatit laskavost laskavostí je sice v pořádku, ale nic se nesmí přehánět. Leoš je bohužel přesvědčený, že chování jeho souseda již překračuje všechny meze.
Soused zvonil uprostřed noci
Z poklidného spánku Leoše a jeho manželku vytrhlo zběsilé zvonění domovního zvonku. Uprostřed noci stál za dveřmi soused a žádal pomoc.
„Vysvětloval mi, že ho vzbudilo drnčení v jističi,“ popisuje onen večer Leoš. „Jelikož drnčení neustávalo a já se v elektřině vyznám, rozhodl se požádat mě o pomoc,“ pokračuje.
Leoš udělal dobrý skutek, v noci se odebral k sousedovi a opravil mu jističe, které dělaly neplechu. Soused mu byl velmi vděčný a sliboval, že mu to jednoho dne určitě oplatí.
Neustále se mi snažil moji laskavost oplácet
„Sousedovi jsem pomohl, když to potřeboval, a rád bych řekl, že bych to udělal znovu,“ přiznává se Leoš. „Ale když vidím, co to u něho vyvolalo, asi bych si další laskavost rozmyslel,“ netají se.
V e-mailu nám napsal, že se mu soused neustále snažil jeho laskavost oplatit. Ať už to byla lahev dobrého pití, posekání trávníku, bedna plná jablek, nebo pomoc při vyklízení garáže.
„Asi to myslel dobře, ale už to vážně přeháněl,“ píše Leoš. „Chápu, že se mi chtěl nějak odvděčit, ale už toho bylo prostě moc,“ dodává.
To, co udělal naposledy, už vážně přehnal
Leoš sousedovu dotěrnost nějakou dobu respektoval. Snažil se k němu chovat uctivě, přeci jen byl starší. Jenže posledně už Leošova trpělivost došla.
„Byl večer, něco kolem deváté hodiny,“ vzpomíná Leoš v e-mailu a dodává, že se s manželkou zrovna dívali na televizi. „Najednou se otevřely dveře, mezi nimi stál soused s lahví vína a talířem sýrů v ruce. Koukal jsem na něho jako tele na nová vrata,“ netají se Leoš.
I tehdy byly sousedovy záměry jistě kladné, ale Leoše už to rozhněvalo. Vždyť mu přišel až do obýváku, klidně si otevřel a vešel bez pozvání. Podle Leoše je tohle zkrátka moc.
Museli jsme si to vyjasnit. Asi se ho to dotklo, ale já jednal správně
„To už bylo prostě moc,“ píše Leoš. „Sousedovi jsem řekl, že přece nemůže chodit k někomu domů, jako by se nechumelilo. Poslal jsem ho s vínem i talířem dobrot zpátky domů,“ popisuje.
Souseda se to dotklo, tvářil se všelijak. Leoš byl ale přesvědčený, že jednal správně a že bylo potřeba stanovit sousedovi jisté hranice.
„Několik dní jsem měl pocit, že se mi vyhýbá,“ píše Leoš. „Ale nyní už je to v pořádku, už se zase normálně bavíme a naštěstí už mi nic nechce oplácet,“ uzavírá.
Autor: Nikol Kolomazníková
