Karel (48): Z křoví se ozýval podivný zvířecí zvuk. Nahlédl jsem tam a dal se na útěk

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz strach krovi
Zdroj: Shutterstock

Po hádce s manželkou se šel Karel projít. Chtěl si vyvětrat hlavu a trochu se uklidnit. Namířil si to kolem sídliště, kde už roky bydlel, a měl v plánu dojít až do parku.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Tou cestou šel už mnohokrát. Byl podvečer a venku už se stmívalo. Strávit nějaký čas na čerstvém vzduchu ale bylo daleko lákavější než zůstat doma s naštvanou ženou.

Poslední dobou jsme se hádali často

Poslední měsíce byly pro nás všechny hodně náročné. Nejistota v práci a strach z toho, jestli se náhodou někde nenakazíme, nás doprovází už více než rok.

Bohužel, tato situace měla negativní dopad na naše manželství. S manželkou jsme se hádali častěji než předtím.

Stačila maličkost a byli jsme v sobě. Hádky zpravidla končívaly stejně. Manželka se rozbrečela, že už to mezi námi není jako dříve, a já se šel raději vyvětrat.

Raději jsem vzal do zaječích

Když jsme se opět pohádali a manželka začala hysterčit, popadl jsem bundu a klíče a vzal do zaječích. Přišlo mi to lepší než riskovat další její výlev.

Šel jsem se projít. Obešel jsem sídliště a namířil si to do parku. Cesta vede přes cyklostezku, kolem které nic není. Jen stromy, keře a místy nějaká lavička.

Uslyšel jsem divný zvuk

Ušel jsem pořádný kus cesty. Nikoho jsem nepotkal, což mi vyhovovalo. Potřeboval jsem si pročistit hlavu a uklidnit se.

Zastavil jsem se kousek od křoví a jen tak stál a rozhlížel se. Najednou jsem zaslechl podivný zvuk. Vycházel z křoví kousek ode mě.

Nedalo mi to a do toho křoví jsem se podíval. Bylo už šero a bylo špatně vidět, ale i to málo, co jsem zahlédl, mi stačilo k tomu, abych se dal na útěk.

Byl jsem jí pro smích

Opravdu jsem se lekl a usoudil, že zmizet odtamtud bude určitě lepší nápad než tam setrvat byť jen o minutu déle.

Celou cestu domů jsem běžel. Do dveří našeho bytu jsem se vrátil zadýchaný a zpocený. Manželka se nejdříve lekla, co se stalo. Když jsem jí řekl, co jsem viděl, vysmála se mi.

Mně do smíchu nebylo. Jen tak mě něco nevyleká, ale to zvíře mručící ve křoví nahánělo hrůzu. Byl jsem si jistý, že má vzteklinu.

Na mém místě byste reagovali stejně. To jsem měl čekat, až po mně ten tvor vystartuje a nedej bože mi něco udělá?

Autor: Natálie Kabourková

Související články