Kamil (43): Byl jsem špatný manžel. Své ženě jsem dělal strašné věci. Nedivím se, že mě opustila

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
muz snih
Zdroj: Shutterstock

Nemůžu říct, že jsem svoji ženu nemiloval. S odstupem času ale vidím, že jsem jí nedával to, co potřebovala. Navíc jsem dělal věci, které vedly k tomu, co muselo nastat.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Padli jsme si do oka na táboře

S Alenkou jsme se seznámili už v mládí, když jsme oba dva byli instruktoři na dětském táboře. Tehdy ještě neexistovaly seznamky, lidé si partnery hledali naživo.

Po večerce jsme se všichni instruktoři scházeli a vždycky něco popili. Samozřejmě jen tak, abychom ráno byli v pohodě a mohli na táboře fungovat.

Při jednom takovém večírku jsme spolu skončili v mojí chatce a tehdy jsme oba věděli, že chceme být už jen spolu.

Měli jsme plány do budoucna

Netrvalo to dlouho a založili jsme rodinu. Byli jsme šťastní, alespoň mně to tak připadalo. Láska k táborům a dětem nám zůstala, i proto jsme se rozhodli, že s našimi dětmi budeme v budoucnu jezdit na tábory.

Také jsme byli rozhodnutí, že chceme velký dům se zahradou, to se nám podařilo a všechno vypadalo skvěle.

Chtěl jsem si ještě užívat života i sám

Vždycky jsem byl dobrodružná povaha. Samozřejmě, že se ženou jsem chtěl být a žít, ale potřebuji taky svoji volnost. Zřejmě jsem to ale s tou volností přehnal.

Mně osobně nepřišlo nic divného na tom, že jeden víkend budu doma a další třeba s přáteli na horách nebo že si zajedu třeba třikrát nebo čtyřikrát do roka na nějakou delší expedici.

Nemohl jsem to vydržet

Mojí manželce se to nelíbilo a po nějaké době začala taky hrozně žárlit. Stydím se za sebe, když řeknu, že měla proč.
Já totiž nemůžu mít intimní vztah jen s jednou ženou. Není to ale tak, že bych jí zahýbal a někde tajně chodil s kytičkou na večeři. K povaze dobrodruhů to prostě patří a mám spoustu kamarádek, které s tím souhlasí.

Nakonec to všechno prasklo a jsem zase volný

Alenka se to nakonec o mně všechno dozvěděla od jedné zhrzené kamarádky, která chtěla, abych se rozvedl. Pak už to šlo všechno rychle. Do měsíce podala žádost o rozvod.

Přišel jsem o ženu a děti vídám jen sporadicky, na druhou stranu si zase začínám zvykat na mládenecký život plný volnosti. Alence se ale nedivím, že s takovým člověkem nechtěla být. Asi jsme si nebyli souzeni.

Autor: René Podhrázský

Související články