Julie (30): Kamarádka opovrhovala tím, jakým způsobem žiji. Nečekaná událost ji pak krutě potrestala

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena opovrhovani
Zdroj: Shutterstock

Kamarádka dlouho kroutila hlavou nad mým životním stylem. Častokrát jsem od ní vyslechla slova plná opovržení. Scházely jsme se výhradně jen u ní. U mě doma se necítila dobře – to alespoň tvrdila. Já si byla jistá, že se u mě v bytě štítí.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Osud tomu ale nahrál tak, že ji nečekaná událost za její povyšování se potrestala. Nakonec byla ráda, když jsem jí nabídla pomocnou ruku. Ačkoli si to nezasloužila.

U mě doma se jí nelíbilo

Já a Renata se známe už od střední školy. Bývaly jsme nejlepší kamarádky, jenže poté, co začala předvádět, když jsme měly po škole a každá žila svůj dospělý život, jsem o našem přátelství začala pochybovat.

Kdykoli jsem ji pozvala k sobě domů, našla si nějakou výmluvu. Buď čekala kurýra, nebo opraváře pračky, anebo se jí nechtělo zajíždět.

Věděla jsem, že se jí u mě doma nelíbí. Proto jsme se scházely u ní nebo na neutrální půdě. Tvrdila, že se u mě necítí dobře. Pravda ale byla taková, že se tam štítila čehokoli dotknout.

Každá jsme žila úplně jinak

Zatímco na střední škole jsme já a Renata byly nerozlučná dvojka, jakmile bylo po maturitě, naše životy se začaly rozcházet. Stále více a více.

Byly jsme sice v kontaktu, ale každá jsme žila úplně jinak. Renata si našla bohatého přítele, za kterého se už rok po seznámení celá nadšená provdala. Žila v přepychovém domě, jezdila drahým autem, nosila jen značkové oblečení.

A já? Nakupovala jsem jen v second handech. Žila jsem v malém bytě 2+1. Vybavení jsem posbírala v bazarech. Zkrátka naprostý opak.

Nečekaná událost ji potrestala

I když jsme každá žila úplně jinak, stále jsme se spolu bavily. I když Renata dokázala mluvit jen o oblečení nebo nejnovějších trendech.

Osud tomu chtěl tak, že Renata prakticky ze dne na den o všechno přišla. Firma, ve které byl její manžel ředitel, zbankrotovala. Dostala se do obřích dluhů, zaměstnanci i pan ředitel zůstali na dlažbě.

Museli prodat dům i auta. Přestěhovali se do malého bytu, Renata se musela vzdát veškerého luxusu. Co za něco stálo, to jim zabavili na umoření dluhů. Najednou na tom byla ještě hůře než já.

Ještě byla ráda, když jsem ji vzala k sobě

Netrvalo dlouho a Renata měla na stole rozvodové papíry. Její manžel se totiž zachoval jako ona před lety. Našel si bohatou paničku a Renatu poslal k vodě.

Najednou neměla kde bydlet. S prosíkem a pláčem stála u mých dveří. Tehdy byla ráda, když jsem ji vzala k sobě a nechala ji spát na gauči, který jsem za pár stovek koupila v bazaru.

Nikdy jsem nevěřila na žádná rčení. Nyní už ale vím, že boží mlýny přece jen melou. Sice pomalu, ale jistě!

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články