Josef (55): Alkohol byl můj nejlepší přítel. Vzdát jsem se ho dokázal až díky vnučce

od Luboš Klouček
Zdroj: 123RF.COM

Pro každého rodiče je nejhorší přežít své vlastní dítě. Nám se bohužel přesně tohle stalo. Naši rodinu hluboce zasáhla nečekaná smrt syna zaviněná chvilkovou nepozorností. Během řízení ho přemohl mikro spánek. Ačkoli nikomu dalšímu naštěstí neublížil, osud nám ho vzal. A s takovou situací se vyrovnáváte opravdu horko těžko.

Vysvobození jsem našel v alkoholu

Syn odešel tak náhle a nečekaně, o to horší pro nás bylo tuto skutečnost vstřebat. Situace byla ještě komplikovanější, protože po něm zůstala žena a nenarozené dítě, kterého se bohužel ani nedočkal. Vnučka se narodila až dva měsíce po jeho smrti a její příchod na svět byl pro nás plný rozporuplných pocitů. Na jednu stranu jsme se z jejího narození nesmírně radovali, na stranu druhou stále převládala neskutečná bolest způsobená ztrátou syna.

Právě v těch chvílích jsem poprvé sáhl po alkoholu, ve kterém jsem našel své vysvobození. Když jsem se napil, bolest se najednou zdála menší. A čím více jsem toho vypil, tím se bolest zdála snesitelnější. Proto jsem pil čím dál víc, abych bolest necítil skoro vůbec. A dařilo se mi to!

Přestal jsem vnímat, jak kolem mě běží čas

Bez alkoholu jsem to nezvládal. Pil jsem proto stále častěji. Několikrát jsem se napil i v práci a doufal, že mě nadřízený nevyhmátne opilého. Pil jsem v týdnu, pil jsem o víkendech. Postupně jsem přestával vnímat, jak kolem mě běží čas. Pro mě se život zastavil, a to jen kvůli alkoholu, kterého jsem si dopřával zplna hrdla a nikterak se mu nebránil. Rodina s tím nesouhlasila, já proto začal s pomocí alkoholu utíkat nejen od bolesti ze ztráty syna, ale také od jejich soudných pohledů a kárání.

Zdroj: 123RF.COM

Syna jsem opět našel

Pro svou zálibu v alkoholu, které se přezdívá závislost, jsem si nevšiml, jak rychle moje vnučka vyrostla. Před pár měsíci oslavila druhé narozeniny a mně najednou došlo, kolik času jsem vlivem alkoholu ve skutečnosti ztratil. Snachu ani vnučku jsem během poslední doby skoro nevídal, neměl jsem pro samé popíjení o samotě v kůlně za domem čas. Pak jsem ale pohlédl do tváře své vnučky, a opět tak našel svého syna. Vypadala totiž úplně jako on a mně se najednou otevřely oči.

Vzdal jsem se démona

Jenom díky vnučce, která mi syna tak strašně moc připomíná, jsem v sobě našel dostatek síly, abych bojoval proti démonovi, který nade mnou zvítězil. Byl jsem ochotný podstoupit léčbu jen proto, abych mohl vidět svoji krásnou vnučku vyrůstat. A abych mohl v její tváři co možná nejčastěji vídat tvář svého syna, jehož ztráta mě stále velmi bolí a tíží. Bolest asi nikdy nevymizí, ale díky vnučce je rázem snesitelnější.

Škoda jen, že mi to nedošlo dříve. Nemusel bych kvůli alkoholu zahodit cenné roky se svými nejbližšími.

Autor: Nikol Kolomazníková

Související články

Zavřít reklamu