Jiří se před necelým rokem konečně stal otcem. Se svojí ženou Radkou se o miminko pokoušeli dlouhé čtyři roky, během kterých si prošli mnoha problémy. Nakonec se ale dočkali a před necelým rokem se jim narodila krásná dcerka Terezka. Na jednu stranu je Jiří rád – jeho život konečně dostal ten správný smysl. Na stranu druhou ho ale něco velmi trápí…
Jiří nám poslal e-mail a my jsme rádi, že se odhodlal svěřit se nám se svým trápením. Dal nám svolení, abychom jeho příběh zveřejnili, protože věří, že rozhodně není jediný muž, který je vystaven stejnému problému jako on.
Na dcerku jsem se moc těšil
O miminko jsme se snažili dlouho, opakovaně se nám nedařilo, bylo to šílené období. S manželkou jsme si prošli zkouškou vztahu, nebylo to jednoduché především po psychické stránce. Oba nás to ničilo, často jsme se hádali. Pak konečně svitla naděje – Radka otěhotněla a vše nasvědčovalo tomu, že se staneme rodiči.
Na roli otce jsem se těšil a naší malé dcerky jsem se nemohl dočkat. Byl jsem u porodu, kde jsem měl možnost sledovat, jak se moje dcera poprvé na tomto světě pěkně z plna hrdla nadechla a dala o sobě hlasitým křikem vědět celé porodnici.
Byla hodně unavená, nechtěl jsem na ni tlačit
Když se manželka vrátila domů z porodnice, všechno se změnilo. Náš dům byl najednou plný dětského pláče, první měsíce byly hodně náročné. Sledoval jsem na své ženě, jak je unavená, a snažil se jí pomoci. Uvědomoval jsem si, že starat se o dítě 24 hodin denně 7 dní v týdnu není žádný med, proto jsem manželku nechával co nejvíce odpočinout.
Uběhly čtyři měsíce a dcera už měla režim. Vše se postupně vracelo do normálu a já se nemohl dočkat, až s manželkou strávíme také nějaké ty intimní chvíle, které šly poslední týdny úplně stranou.
Opakovaně mě odmítala
Několikrát jsem se pokusil o vzájemné sblížení, ale manželka mě vždy odmítla s nějakou výmluvou. Jednou byla unavená, podruhé ji bolela hlava, potřetí na to nebyla naladěná. Snažil jsem se několik týdnů, vždy však bez úspěchu. Jakožto muž jsem měl svoje potřeby, které jsem tak musel uspokojovat sám. Jenže ani to nelze věčně.
Už je to skoro rok a manželka mě v ložnici stále odmítá
Naše dcera za pár týdnů oslaví první narozeniny. Bude to rok, co jsem pyšným a milujícím tátou. A bude to také rok, během kterého se mnou moje žena ani jednou nespala. Vždy si najde nějakou výmluvu. Snažil jsem se s ní na to téma promluvit, ale ona se tvářila, že je vše v pořádku. Už mě ale nebaví být na tyto věci sám – jsem muž a muži to potřebují.
Svoji ženu miluji, ale nevím, jak dlouho to ještě dokážu vydržet.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
