Jaromír (49): Pro své dcery jsem udělal cokoliv na světě. Po 10 letech mi manželka vpálila, že nejsou moje

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz smutny
Zdroj: Shutterstock

Pro svoji rodinu bych se rozdal. Dcery pro mě byly odjakživa na prvním místě a vždy jsem se snažil dělat pro ně maximum. Byl jsem ten typ otce, pro kterého byly jeho holčičky středobodem vesmíru, a i kdyby žádaly něco nereálného, stejně bych přemýšlel, jak jim to přání splnit.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Ještě nedávno jsem byl spokojený chlap, který by na svém životě absolutně nic neměnil. Měl jsem milující ženu (alespoň jsem si to myslel), dvě krásné zdravé děti, dobrou práci, vlastní rodinný dům. Opravdu mi ke štěstí nic nescházelo. Pak ale přišla rána, kvůli které se celý můj svět zbortil jako domeček z karet.

Pro rodinu cokoli

Odjakživa jsem toužil po dětech a byl jsem proto moc rád, že to moje žena Simona vnímala stejně. Ačkoli se nám to nejdříve nedařilo, nakonec se ze mě přece jen stal táta.

A to hned dvojnásobný. Před deseti lety se nám totiž narodila nádherná dvojčátka. Dvě úžasné holčičky, do kterých jsem se okamžitě zamiloval.

V den porodu, když jsem poprvé držel v ruce ty naše dvě holčičky, jsem sám sobě slíbil, že pro svoji rodinu udělám cokoli.

Pro svoje dcery bych se rozdal

Oproti kamarádům jsem se stal tátou docela pozdě. Možná právě proto jsem měl pocit, že svoje holčičky musím nosit na rukou a za každou cenu je rozmazlovat.

Byla pravda, že bych se pro ně rozdal. Nebylo nic, co by moje holky neměly. Ať už ukázaly prstem na cokoli, vždycky to dostaly.

Miloval jsem je nadevše. Chtěl jsem být v jejich očích tím nejlepším tátou na světě. A zdálo se, že jím opravdu jsem.

Řekla mi něco, čemu se jen stěží dalo věřit

Nedávno jsem manželce přišel na nevěru. Nejdříve se snažila zapírat, poté ale přešla do protiútoku a začala mi všechno vyčítat. Prý moc pracuji a ona je věčně sama.

Nemohl jsem tomu uvěřit. Vždyť jsem jí dával všechno, zrovna jako našim dětem. Proč měla potřebu mi udělat něco tak hrozného?

Škaredě jsme se pohádali. Padla slova, na která nejsem pyšný, že jsem řekl. To, co mi vpálila ve vzteku moje žena, ale předčilo úplně všechno.

Žil jsem v iluzi

Kromě výčitek a nadávek na moji adresu mi žena prozradila i tajemství, které přede mnou tajila dlouhých deset let. Řekla mi, že mi byla nevěrná už tenkrát a že holky nejsou moje.

Tuhle zprávu jsem musel zpracovat vsedě. Okamžitě jsem utichl, došla mi slova. Seděl jsem, hleděl na svoji ženu a hlavou mi běželo jediné: nejsou to moje dcery.

Život se mi v tu ránu sesypal. Uvědomil jsem si, že jsem žil v iluzi. Manželka mi roky lhala. Nic se nezměnilo na tom, že své dcery miluji, i když nejsem jejich biologický otec.

Nyní se snažím tuhle informaci zpracovat. Manželka se snaží, seká dobrotu, chce naše manželství zachránit. Já ale nevím, jestli to vůbec jde. Po tom všem…

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články