Zhruba před rokem ztratil Ivan své zaměstnání, ve kterém působil sotva pár měsíců. Od té doby se věnuje brigádám a příležitostným pracím, žije sám. Podle jeho slov za změnu k horšímu v jeho životě může jedna jediná věc – lhaní.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Lhát se nevyplácí, jenomže malé lži zkrátka říkáme všichni. Nejspíš jsem si měl včas uvědomit, že to, co dělám, je špatné,“ přiznává. „Mohl jsem tušit, že to zavání průšvihem, ale nikdy by mě nenapadlo, že kvůli tomu ztratím přítelkyni, na které mi tolik záleželo.“
V životopise jsem uvedl pár věcí jinak. Když všechno prasklo, přišel jsem o práci
Ivan přiznává, že už při nástupu do první práce si v kolonce praxí několik míst vymyslel. Ale všechno mu prošlo a on šťastně pracoval v účetnictví do doby, než se přestěhoval se svou přítelkyní do Prahy.
„Musel jsem změnit zaměstnání. Nenapadlo mě, že když v životopise přikrášlím pár věcí, vezmou mě rovnou bez pohovoru,“ přiznává.
„Napsal jsem do praxí pár firem, které mi v minulém životopise prošly. Také jsem zmínil, že umím německy a rusky, což nebyla tak úplně pravda.“
Ivan pokračuje tím, že ve firmě měl na starosti především dokumenty v angličtině, se kterými nebyl nikdy problém. Jenomže když se sem tam vyskytl nějaký v ruštině, musel vše překládat s internetem. A nastaly komplikace.
„Nadřízeným brzy došlo, že rusky zrovna moc neumím. V životopise si tak ověřili i další věci. A když zjistili, že firmy, které jsem zadal jako místa praxí, už neexistují, nebo dokonce neexistovaly nikdy, vyhodili mě na hodinu,“ přiznává.
Když jsem to řekl doma, čekal jsem porozumění. Místo toho přišla ledová sprcha
V domnění, že ho přítelkyně pochopí, svěřil se Ivan doma. Uznal, že udělal chybu, chtěl jen trochu porozumění.
„Byl jsem na sebe naštvaný a řekl jsem rovnou, že jsem hlupák. Ale nečekal jsem, jaká bude její reakce.“
Ivanova přítelkyně tehdy prohlásila, že lhát se opravdu nemá a že ji zklamal. Ačkoli nelhal přímo jí, v životě podváděl a ona mu prý více nedokáže věřit.
„Místo utěšování mě opustila. Já od té doby žiju sám a ještě jsem nebyl schopný najít si pořádnou práci.“
Ivan tvrdí, že je na tom psychicky špatně. Přestal se vídat s lidmi, rozchod ho velmi ranil, a jelikož už nechce nikde lhát, raději žádný životopis nikam neposílá.
„Na pár brigád mě vzali i bez něho, jinak jsem pracoval na černo,“ říká.
„Rád bych na svém životě něco změnil. Šlo tehdy o zdánlivě nevinnou lež, která se mi ale šeredně nevyplatila. A teď zkrátka nevím, jak mám se svým životem naložit dál,“ dodává na závěr.
Autor: Šárka Cvrkalová
