Otevírání svatebních darů je vždycky vzrušující. Nikdy totiž nevíte, co od svých přátel a rodiny dostanete. Ani Hynek netušil, jaký dárek na něj a jeho manželku čeká. Pár dní po svatbě, když se všechno uklidnilo a život se začal vracet do zajetých kolejí, si manželé našli čas na rozbalování dárků od těch, kteří s nimi prožili jejich výjimečný den. Ani jeden z nich netušil, jak to vlastně dopadne.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Už nikdy více
Když jsem rozdával kamarádům svatební oznámení, ti ženatí si ze mě utahovali, že vůbec netuším, do čeho se to řítím.
Tehdy jsem se tomu smál. Představoval jsem si, že přípravy svatby si vezme na starost moje žena a ode mě se bude chtít jediné – abych tam přišel.
Strhl se kolem toho ale takový blázinec, že jsem byl druhý den po svatbě rád, že už to mám za sebou. Všechny ty starosti, plánování a přípravy byly náročnější, než jsem si dokázal představit.
Pomalu se vše vracelo do normálu
V podstatě od chvíle, kdy jsem Jiřinu požádal o ruku, nebylo nic tak, jak jsem byl zvyklý. Náš život se točil jen kolem svatby.
Kdo má tuhle šarádu za sebou, ten se mnou bude souhlasit, že poslední týden před dnem D je totální chaos. Upřímně ani nevím, jak jsem těch sedm dní přežil.
Najednou bylo po všem. Tři čtvrtě roku plánování bylo za námi. Ještě dva nebo tři dny poté to bylo trochu chaotické, ale pak už se to konečně začalo vracet do normálu.
Obývák plný krabic
Ještě na nás čekal jeden úkol týkající se svatby – dary, které nám přinesli naši hosté. V obýváku jsme měli několik krabic, obálek a balíčků, které čekaly, kdy je konečně otevřeme.
Manželka se do toho dala a já musel asistovat. Dostali jsme různé sady skleniček, nějaký poukaz na wellness, samozřejmě peníze.
Pak manželka otevřela jednu z obálek a úplně zbledla. Nevěnoval jsem tomu moc pozornost, ty dárky mě až tolik nebraly, jen jsem předstíral, že jsem do toho zaujatý. Soustředit jsem se začal až v okamžiku, kdy mi žena začala nadávat.
Neřekl jsem jí o sobě všechno…
Vzápětí po mně hodila obálku včetně jejího obsahu. Do té chvíle jsem netušil, která bije. Žena nadávala a zároveň brečela, tolik sprostých slov jsem od ní ještě neslyšel.
Nakoukl jsem do obálky a polilo mě horko. Tohle jsem nečekal! Byla to věc, kterou jsem ženě neřekl a kterou se nikdy neměla dozvědět.
Mám dítě. Stalo se to už před lety, s jeho matkou jsme měli krátký románek a nevyšlo nám to. Na dítě jsem platil, ale nestýkali jsme se. Jenže teď tu byla obálka s fotkou a také s papírem, který potvrzoval moje otcovství. To jsem nemohl popřít.
Na stole ležely papíry k rozvodu
Než jsem stačil cokoli říci, byla manželka pryč. Křikla na mě, že jsem zmetek a že jede k rodičům. O pár dní později přišla domů a nechala mi na stole papíry k rozvodu.
Zpanikařil jsem. Opravdu se chce rozvést? Ani jsem neměl čas promyslet, kdo tu obálku poslal a jak se dostala mezi svatební dary.
Nakonec se mi podařilo manželku přemluvit, aby mi dala ještě šanci. Řekl jsem jí všechno, včetně toho, že se nestýkáme – jen je finančně podporuji. Narušilo to její důvěru, ale pracuji na tom, aby bylo všechno zase v pořádku.
Autor: Natálie Kabourková
