O babičku Hana přišla před pár lety. Nedávno se rozloučila také s milovaným dědečkem. Když pominul prvotní šok a ztráta blízké osoby částečně přebolela, pustila se Hana s manželem a dcerami do vyklízení dědova bytu. Ten se rodina rozhodla pronajímat.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.
I když byl dědeček několik let vdovec, nechtěl se odstěhovat z bytu, ke kterému ho pojilo mnoho vzpomínek. Navzdory zhoršujícímu se zdravotnímu stavu odmítal přechod do domova důchodců. Nyní po něm zbyl byt, který Hanka využívat nechtěla a měla s ním jiné plány.
Nemělo cenu čekat déle
Ztráta dědečka mě stále velmi bolí, nicméně jsem musela dát za pravdu svému manželovi, že nemá cenu nadále otálet s vyklízením jeho bytu.
Dědeček byl tzv. křeček. V podstatě nic nevyhodil, všechno schovával s přesvědčením, že se to jednoho dne bude hodit. Asi si umíte představit, kolik věcí nashromáždil za ty dlouhé roky.
V jeho bytě bylo práce jako na kostele. Manžel a naše dvě dospívající dcery pomáhali, třídili jsme věci, některé šly rovnou do popelnice.
Chtěla jsem něco na památku
I když jsme se rozhodli velké části věcí zbavit, cítila jsem potřebu nechat si něco na památku. Rozhodla jsem se pro obraz, který visel u dědy v ložnici.
Manžel mi ho sundal ze zdi a já ho chtěla odnést do auta. V tom jsem si všimla, že zezadu je přilepená obálka. Zvědavost mě donutila do ní okamžitě nahlédnout.
Bylo v ní několik fotek a také dopisů. Všechny byly očividně hodně staré. Když jsem se do nich začetla, byla jsem v šoku.
Rodinné tajemství, které nás zabolelo
Když jsem manželovi dopisy přečetla, byl stejně tak v šoku jako já. Dočetli jsme se, že babička s dědou měli ještě další dvě děti.
Doteď jsme si mysleli, že moje maminka byla jedináček. Jenže nebyla. Měla dva starší bratry, které se ale prarodiče rozhodli dát k adopci. Jednoduše proto, že na ně neměli peníze.
Rodina, která oba syny adoptovala, posílala pár let babičce s dědou dopisy. Dávali jim vědět, jak se kluci mají. Muselo to pro ně být hrozně bolestivé.
Ví o tom, nebo ne?
Napadlo mě, zda moje maminka o tomhle věděla. Řekli jí to rodiče, nebo to tajili i před ní? Doposud jsem nesebrala odvahu se zeptat.
Kdyby věděla, jen bych jí připomněla bolestivou minulost. A pokud by nevěděla, rozdmýchala bych něco, co by ji jen ranilo.
Autor: Natálie Kabourková
