František (37): Nechtěl jsem riskovat kariéru, tak jsem neřekl ne. Sváděla mě šéfka a já jí podlehl

od Luboš Klouček
Zdroj: 123RF.COM

Konečně jsem dostal takovou práci, o které jsem mohl s klidným svědomím prohlásit, že je zároveň mým koníčkem. Začal jsem totiž pracovat jako redaktor v jednom tiskopisu, který jsem roky četl, a doufal, že se jednoho dne i moje jméno objeví pod jedním z článků. Sen se stal skutečností a já přijal místo redaktora.

Netušil jsem, jak moc mi má vysněná práce nakonec změní život

Psaní článků jsem se věnoval již od vysoké školy. Měl jsem zkušeností na rozdávání, ale psát do skutečného tištěného časopisu? To byl prostě sen! Pro to místo jsem byl ochotný udělat cokoli – dokonce jsem musel potlačit i svou mužskou ješitnost, protože šéfovat mi měla žena. My muži to zkrátka máme v hlavě nastavené tak, že muž má mít nad ženou navrch.

Jenže tady to bylo jinak. Magda vedla celé oddělení a všichni jí leželi u nohou. Pokud jsem chtěl to místo získat (a to já tedy rozhodně chtěl!), musel jsem zatnout zuby a překousnout, že mi šéfa dělá žena.

Začala mi dělat návrhy

Začal jsem žít svůj sen. Dostal jsem sloupek v časopise, moje jméno se tak začalo pravidelně objevovat pod textem, který jsem pečlivě připravoval a tvořil. Žil jsem svůj sen a v žádném případě se z něho nechtěl probudit.

Jednou jsem kvůli úpravám v článku musel zůstat v práci přesčas. Kolegové se pomalu trousili domů, já tak v kanceláři nakonec zůstal sám. Tedy ne úplně – zůstala tam i šéfka, která ale často odcházela domů jako poslední. Toho dne přišla k mému stolu a přesně tak, jako to vídáte ve filmech, si sedla a odhalila mi trochu více, než bych potřeboval.

A tím to začalo. Od toho odpoledne mi začala dělat návrhy, kterým jsem zpočátku odolával. Pak mi ale bylo dost jasně naznačeno, že pokud nezačnu hrát podle jejích pravidel, můžu se s prací rozloučit.

Zdroj: 123RF.COM

Chtěla mě a dávala to najevo

Šéfová se hodně snažila, aby mě na sebe upozornila. Od vyzývavých pohledů brzy přešla k rádoby náhodným dotekům. Dalším krokem bylo, když po mně vyjela u kopírky. Jenže já byl zadaný a nic z toho jsem si nemohl dovolit! A to jsem jí také řekl.

A co ona na to? Usmála se a s rukou letmo položenou na mém stehně pronesla, že pokud si chci tuto práci udržet, budu jí muset dát, co chce. A ona chtěla mě.

Neměl jsem na výběr

Jejímu nátlaku jsem nakonec podlehl a jednoho odpoledne, když už všichni byli dávno doma, se s ní v její kanceláři vyspal. Neměl jsem na vybranou, nemohl jsem riskovat kariéru a představa, že bych přišel o své vysněné místo, mě nakonec dovedla k rozhodnutí dát šéfce přesně to, po čem toužila.

Od toho okamžiku s ní musím spát pravidelně. Vyžaduje to a vždycky mi pohrozí, že jestli couvnu, další den už nemusím chodit do práce. Já ale svou práci miluji, proto musím dělat věci, které se mi příčí. A nezbývá mi než doufat, že se to přítelkyně nikdy nedozví.

Autor: Nikol Kolomazníková

Související články