Seznamování se s ženami nikdy nebylo Filipovou nejsilnější stránkou. Vždycky čekal bezpečně vpovzdálí a tajně doufal, že první krok udělá žena. Jeho ostych ho ovládal natolik, že dal přednost seznamování na internetu. Vytvořil si profil na seznamce a doufal, že právě tady pozná tu pravou. Zaslal nám e-mail se svým příběhem. Poukazuje v něm na úskalí, která internetové seznamky skrývají a která mnoho lidí často přehlíží.
Doufal jsem, že na seznamce budu mít větší štěstí
„Se ženami mi to moc nevycházelo. Nepatřil jsem k mužům, kteří by jich díky svému charisma měli deset na každém prstu,“ zní první slova v e-mailu pana Filipa, který dále pokračuje vysvětlením, že zatímco jeho kamarádi střídali známosti jako na běžícím pásu, on byl pořád sám. A když už měl nějakou ženu, nevydrželo to déle než půl roku.
Zdroj: 123RF.COM
„Tak jsem si založil profil na jedné internetové seznamce. Vlastně to ani nebyl můj nápad, doporučil mi to všímavý kolega, který se prý už nemohl dívat na to, jak jsem pořád sám. Doufal jsem, že tady budu mít větší štěstí než v seznamování tzv. tváří v tvář,“ vypráví Filip ve svém e-mailu.
Ozvalo se mi několik žen. A mezi nimi i Simona
Již během několika dní měl Filip na seznamce několik zpráv od žen, které o něho projevily zájem. Jednou z nich byla i Simona – pětatřicátnice, která o sobě na svém profilu prozradila, že má ráda vážnou hudbu a procházky v přírodě. A právě jí se Filip rozhodl odepsat.
Zdroj: 123RF.COM
„Nevím co, ale něco mě k ní přitahovalo. Na profilu měla moc pěknou fotku, na které se usmívala od ucha k uchu. Působila na mě moc sympaticky, tak jsem jí odepsal a doufal, že se to bude nadále vyvíjet správným směrem,“ popisuje Filip začátky konverzace s paní Simonou, sympatickou a svobodnou ženou ze seznamky.
Psali jsme si čtyři měsíce
„Psali jsme si každý den skoro čtyři měsíce. Poznávali jsme se, dozvídali se o sobě vzájemně spoustu zajímavých informací a postupně jsme přicházeli na to, že toho máme hodně společného. Proto jsem se odhodlal pozvat ji na rande. Jednou to přijít muselo,“ píše Filip a dodává, že Simona trvala na schůzce v kavárně, která se nacházela ve městě, ve kterém bydlela.
„Nebudu lhát, že jsem nebyl nervózní. Byl a strašně moc. Dorazil jsem tam s předstihem a čekal na Simonu. Podle dohody na sobě měla mít červený šátek. Po patnácti minutách se u stolku, u kterého jsem seděl, objevila žena v červeném šátku. A já zažil šok. Byla totiž na vozíčku,“ vysvětluje Filip, jaké bylo první setkání tváří v tvář.
To jsem nečekal
Filip ve svém e-mailu píše, že vzhledem k tomu, co se o seznamkách říká, že se lidé vydávají za někoho, kdo nejsou, čekal cokoli. Ale rozhodně nečekal, že žena, se kterou si čtyři měsíce psal, bude na vozíčku.
„Ani jednou se o tom nezmínila. Možná chápu proč, měla jednoduše strach. Ano, překvapilo mě to, možná i šokovalo. Ale za ty čtyři měsíce jsem ji poznal a skutečnost, že byla na vozíku, nic nezměnila na tom, že jsem se do ní zamiloval. A vozíček nám vztah nemohl pokazit. Už to bude rok, co jsme spolu, a jsme šťastní,“ uzavírá Filip svůj příběh a tím končí i jeho e-mail.
Autor: Nikol Kolomazníková
