David (63): Manželka mě má za blázna. Já mám však pro své podivné chování zvláštní důvody. Někoho to může děsit

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz strasi
Zdroj: Shutterstock

Manželka prohlásila, že jsem se na stará kolena definitivně zbláznil. Jsem přesvědčený, že v našem domě nežijeme sami. Už delší dobu totiž pozoruji hodně zvláštní věci, které ale nikdo jiný než já nevidí. Proto mi nikdo nevěří. Ale já vím, že se opravdu dějí!

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Nejdříve jsem si myslel, že se mi to jen zdá. Určitě i vám se někdy stalo, že jste měli pocit, že se něco pohnulo z místa, ale pak jste usoudili, že je to nesmysl. I já sám sebe dlouho přesvědčoval. Pak jsem se ale utvrdil v tom, že se nepletu.

Viděl jsem stín

Poprvé jsem si čehosi divného všiml už v zimě. Již se setmělo a já doma svítil jen lampičkou. Díval jsem se na televizi, a najednou jsem si všiml stínu, nebo jak to nazvat.

Zkrátka jako by něco přešlo před televizí. Jenže se mnou v místnosti nikdo jiný nebyl. Rozhlížel jsem se okolo a nechápal, co jsem to viděl. Nakonec mě napadlo, že to mohl být brouk, který přelezl po hraně lampy a vrhl stín.

Věci se přemisťovaly

Už od mládí jsem vášnivým sběratelem autíček. Mám na to doma v ložnici speciální police a na nich desítky krásných modelů. Je to můj koníček.

Nikdy jsem neměl rád, když mi na auta někdo sahal. Když byly děti malé, nesměly se jich dotýkat – to by bylo zle. Ani žena na nich nemohla utírat prach. Dělal jsem to sám.

Proto mě vykolejilo, když jsem si všiml, že jsou některé modely přeházené. A dobře to poznám, mám je seřazené už roky a přesně vím, kde má které autíčko své místo. Udeřil jsem na ženu v domnění, že v tom měla prsty. Ta ale přísahala, že na auta nesahala, a ještě se urazila.

Dveře nešly otevřít

Další podivná zkušenost se mi stala teprve nedávno. A byla to ona poslední kapka, protože pak už jsem na nic nečekal a svěřil se manželce, co se děje.

Šel jsem do spíže. Honila mě mlsná a já věděl, že manželka tam má svoje vyhlášené zavařené meruňky. Jsou bezkonkurenční a já na ně dostal chuť.

Vešel jsem do spíže, vzal sklenici meruněk a chtěl se nepozorovaně vrátit. Dveře se za mnou po mém příchodu zavřely, a když jsem zabral za kliku, nešly otevřít. Zkusil jsem to ještě jednou, dvakrát, pětkrát. Nešlo to!

Manželka mě má za blázna

Zmocnila se mě panika, začal jsem bušit na dveře. Otevřela mi moje žena a nechápala, proč tak vyvádím. Tehdy jsem jí všechno řekl. Jenže ona mi nevěřila.

Řekl jsem jí i o těch předchozích zkušenostech. Kroutila hlavou a na závěr prohlásila, že jsem se na stará kolena musel zbláznit. Prostě mě nebrala vážně!

Já si jsem ale jistý, že v našem domě nežijeme sami. Nedokážu si vysvětlit, co se to děje, ale jsem přesvědčený, že si to nenamlouvám!

Autor: Nikol Kolomazníková

Související články