Slávka (57): Když jsem ho uviděla, málem mi volali rychlou. Z tohoto šoku byste se také nevzpamatovali

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena sok
Zdroj: Shutterstock

Když se mi dcera pochlubila svojí novou známostí, přála jsem jí to z celého srdce. Její poslední vztah nedopadl zrovna dobře a ona se z něho hrozně dlouho vzpamatovávala. Byla jsem proto ráda, že se konečně znovu zamilovala, a doufala jsem, že tentokrát už moji holčičku potká jen štěstí.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Byla jsem ráda, když Magda navrhla, že mi přítele přivede ukázat. Pozvala jsem je oba na večeři a těšila se, až poznám toho muže, který udělal moji jedinou dceru šťastnou. Akorát mě mrzelo, že se toho nedočkal manžel, který před šestnácti lety zemřel.

Dcera pro mě byla vším

Když mi před šestnácti lety zemřel manžel, zůstala jsem sama. Měla jsem jen dceru Magdičku, na kterou jsem se hodně upnula. Byla pro mě absolutně vším.

Bylo to už v době, kdy byla dcera dospělá a postupně se začínala stavět na vlastní nohy. Přála jsem jí, aby byla samostatná, ale doma bez muže mi bylo hrozně smutno.

Nejdříve jsem o chlapy neměla zájem

Myslela jsem si, že po smrti manžela už nikdy nepoznám lásku. A trvalo hodně dlouho, než jsem se vůbec dokázala na jiného chlapa podívat.

Jenže kamarádka Simona na mě naléhala, že nemůžu zůstat sama. Nalákala mě na online seznamku, kde jsem se to rozhodla zkusit. Psala jsem si s jedním milým mužem, jmenoval se Radek a věnoval mi online tolik svého času, že jsem se konečně přestala cítit sama.

Trauma do konce života

S Radkem jsme si psali asi tři měsíce, když mě pozval na rande. Měli jsme se sejít v parku. Tehdy byla zima, brzy se stmívalo, přesto jsem do parku šla a čekala na domluveném místě.

Najednou mě někdo zezadu popadl, svalil na zem a snažil se mě znásilnit. Pamatuji si ty chvíle matně, protože z toho mám trauma, které mě nutí ty vzpomínky vytěsnit, aby mě tolik neděsily. Neviděla jsem tomu muži do tváře pořádně, ale když se mi podařilo ho odstrčit, zahlédla jsem alespoň část obličeje. A tu si od toho dne nosím pořád v hlavě.

Když jsem viděla dceřina přítele, málem to se mnou seklo

O tom, co se mi stalo, nikdo pořádně neví. Nenahlásila jsem to, protože se mi nakonec nic nestalo. Jen šrámy na duši zůstaly.

Nadešel den, kdy mi dcera přivedla ukázat svoji novou lásku. Představila mi přítele Honzu, a když jsem ho viděla, srdce se mi divoce rozbušilo. Čelo jsem měla orosené potem, klepaly se mi ruce, nohy mě sotva udržely. Ten jeho obličej jsem totiž znala…

Cizím hroznou bezmoc!

Udělalo se mi hrozně špatně, dcera už mi chtěla volat záchranku, ale zadržela jsem ji. Omluvila jsem se, že mi není dobře, a večeři odvolala. Oba dva to pochopili a odešli.

Jsem si jistá, že ten, kdo se mě tehdy v parku pokusil znásilnit, byl Honza – přítel mojí dcery, který se na seznamce vydával za někoho jiného.

Cítím hrozný strach a šílenou bezmoc. Dcera o něm básní, je do něho zamilovaná, dokonce uvažuje o miminku. Jak jí mám říci, co se mi stalo a kdo mi to udělal? Věřila by mi vůbec?

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články