David (33): Kamarád mi po večírku řekl, ať u něj přespím. Ráno jsem potkal osobu, kterou jsem už nikdy nechtěl vidět

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz vecirek kamarad
Zdroj: Shutterstock

Cestou z práce jsem na ulici potkal kamaráda, se kterým jsme se pár let neviděli. Co jsem věděl z dřívějška, odstěhoval se za prací. Nedávno se ale vrátil zpátky na rodnou hroudu a při té příležitosti chtěl uspořádat večírek. Prý aby se znovu setkal se starými známými. Pozvánku na onu párty jsem proto dostal i já.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Zpočátku se mi tam moc nechtělo. Nejsem ten typ, který by se vyžíval v obklopení mnoha lidí, mám rád svůj klid. Nakonec jsem ale přece jen ke kamarádovi šel. Vlastně mě zajímalo, jak se pořád má a co ty uplynulé roky dělal.

Odešel za lepším platem

Luboše jsem znal roky, před několika lety se ale naše cesty rozešly. Dostal nabídku, která se neodmítá, a celkem logicky odešel za lepším platem. Být na jeho místě, neváhal bych a udělal to samé. V té době nikoho neměl, nic ho tady nedrželo.

Na večírku jsme měli čas si popovídat. Vyprávěl mi o tom, jak si užíval ruch velkoměsta, ale že po čase se mu začalo stýskat po rodném městě a klidu, které nabízelo.

Proto se vrátil zpátky. I za předpokladu, že šel v porovnání s hlavním městem finančně podstatně dolů. Naznačil mi, že měl ještě další důvody, proč se vrátit.

Dlouho jsem se tak dobře nebavil

Jak se mi na večírek zpočátku nechtělo, nakonec se mi nechtělo domů. Sešlo se tam opravdu hodně fajn lidí. Některé jsem znal, některé ne a některé jsem třeba dlouho neviděl.

Ani jsem neměl čas sledovat, jak večer plyne. Něco jsem popil, a najednou na mě padla únava. Kamarád mi nabídl, abych u něho přespal.

Tu nabídku jsem uvítal. Domů jsem to měl daleko a nechtělo se mi jet tramvají. Chtěl jsem se vyspat, nohy mě bolely, hlava se mi točila. Kamarád mi řekl, ať si lehnu v obýváku.

Hned ráno jsem zažil šok

Spal jsem jako špalek. Probudil mě až šrumec v kuchyni, se kterou byl obývací pokoj spojený. S těžkou hlavou, která začínala bolet jako střep, jsem začal mžourat kolem sebe. Všiml jsem si postavy v kuchyni a měl jsem za to, že je to kamarád.

Postavil jsem se a vydal se do kuchyně. K mému údivu to nebyl muž, ale žena. Když se na mě otočila, lekl jsem se a na místě ztuhl. Zrovna tuhle osobu jsem tady rozhodně nečekal, a co víc – doufal jsem, že už ji nikdy neuvidím.
Je zpátky

Byla to Marika. Moje první láska. Byli jsme spolu pět let, a já ji dokonce požádal o ruku. Jenže měsíc před svatbou vzala kramle. Prý se necítí na takový závazek, navíc se vidí někde jinde. Tehdy zmizela, odstěhovala se. Prostě mě odkopla a já byl všem pro smích.

Teď jsme zase stáli tváří v tvář. Byl to pro mě šok. O to větší, když jsem se vzápětí od kamaráda, který se též probudil a v kuchyni chytil Mariku okolo pasu, dozvěděl, že Marika je jeho přítelkyně. To byla rána.

Marika se vrátila. Jsem z toho špatný, nerozešli jsme se v dobrém, hodně jsem ji miloval a ona mi utekla před svatbou. A navíc teď chodí s mým kamarádem, který si myslí, že naše kamarádství obnovíme a budeme se více vídat. Jak bych ale mohl, když žije s mojí bývalou snoubenkou?

Autor: Natálie Kabourková


Související články