Daniel (40): Zaměstnal jsem kamaráda, přitom mi chodil za ženou. Nejradši bych se mu pomstil vyhazovem

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz nastvany 1
Zdroj: Shutterstock

Danielův kamarád Roman přišel během první vlny koronaviru letos na jaře o práci a svému dlouholetému příteli si stěžoval, že jsou na tom finančně hodně bídně. Jako správný kamarád to Daniel nenechal jen tak a nabídl Romanovi místo ve firmě, ve které dělal mistra.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Pomoc kamarádovi byla pro Daniela samozřejmost. Znali se už roky, vzájemně znali i své rodiny a Daniel chtěl Romanovi pomoci, aby on a jeho žena s dětmi nestrádali. Netušil však, že si na prsou hřeje hada.

Neustále si stěžoval, že nemůže najít práci a doma to jde z kopce

Když se Českem na jaře poprvé přehnala vlna koronaviru, netrvalo to dlouho a Roman mi volal, že ho vyhodili z práce. Několik týdnů jsme neřešili nic jiného než to, že nemůže najít pořádnou práci. Sice se dokázal někde upíchnout, ale z předchozího zaměstnání byl rozmazlený vyšším platem a nízké ohodnocení ho trápilo.

Kamarád si mi stěžoval, že to u nich doma jde z kopce, protože jeho žena je na mateřské a finančně to příliš nezvládali. Přemýšlel jsem, jak mu pomoci – byla to pro mě samozřejmost.

Zajistil jsem mu práci v naší fabrice

Napadlo mě zeptat se u nás ve firmě, kde už několik let dělám mistra a mám zde trochu slovo, zda by pro kamaráda nenašli práci.

Sice mi to dalo trochu přemlouvání a musel jsem za něho dát ruku do ohně, ale přijali ho, a to hned na pozici seřizovače, což slibovalo vyšší plat.

Roman mi byl vděčný – alespoň to tvrdil. Já v tu chvíli nevěděl, že pomáhám někomu, kdo si moji pomoc ani v nejmenším nezaslouží.

Pomohl jsem mu, když potřeboval. A on mě nechutně zradil

Ačkoli jsem Romanovi zajistil práci, nepodařilo se mi protlačit ho na svoji směnu, takže jsme se v práci střídali. Nic to ale neměnilo na tom, že mi často děkoval.

Jelikož jsem byl v práci, když on ne, a naopak, nedošlo mi zpočátku, co se už nějakou dobu děje za mými zády. To až v den, kdy se mi v práci udělalo špatně a já se vrátil v polovině směny domů.

Tehdy jsem zjistil, co je můj rádoby kamarád vlastně zač. Načapal jsem ho u nás doma s mojí ženou. Ten obrázek nikdy nedostanu z hlavy, zmocnil se mě vztek a zároveň jsem si připadal hloupě – já se snažil a on mě takhle nechutně zradil!

Nejraději bych ho vyhodil, ale nerozhoduji o tom sám

Mám nehorázný vztek. S Romanem se nebavím, ačkoli se mi to snažil vysvětlit a omluvit se mi. I moje žena zpytuje svědomí, ale na tu mám také vztek, i ona mě ranila.

Nejraději bych se rádoby kamarádíčkovi pomstil vyhazovem, ale bohužel o tom nerozhoduji sám, nemluvě o tom, že si ho v práci chválí a jen tak se ho nevzdají.

Byla chyba Romanovi pomáhat, nyní už to vím. Strašně mě to štve, ale bohužel s tím teď nemůžu nic udělat.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články