Antonín (51): Moje dcera pracuje po nocích na ulici. Mám strach, aby jí neublížili

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz seriozni
muz seriozni

Antonín je na svoji dceru náležitě pyšný. Dobrovolně totiž dělá něco, nad čím by mnoho dalších lidí ohrnulo nos. Přihlásila se jako streetworkerka a pravidelně dochází za narkomany nebo bezdomovci, kterým se snaží pomáhat.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Ačkoli je na svoji dceru hrdý, zároveň se o ni velmi bojí. Z jejího otevřeného vyprávění totiž moc dobře ví, co tahle práce obnáší, a děsí se toho, že by jí někdo mohl ublížit.

Když nám dcera prozradila, co zamýšlí, byli jsme s manželkou v šoku

Naše dcera Jolana se o streetwork začala zajímat už před sedmi lety. Když nám o svých plánech vyprávěla poprvé, byli jsme se ženou šokovaní.

Do té chvíle jsme ani nevěděli, že něco takového existuje. Dcera nás však rychle uvedla do obrazu – ačkoli se tomu ještě sama nevěnovala, měla toho hodně nastudováno.

Byl jsem na ni pyšný – to nepopírám. Jsem toho názoru, že ne všichni bezdomovci jsou na ulici z vlastní viny. Ale zároveň jsem se o dceru bál.

Pro tuhle práci se nadchla. Byla radost ji sledovat

Jolana se pro práci streetworkerky upřímně nadchla. Poté, co s profesně zkušenější kamarádkou absolvovala několik dnů mezi lidmi z cílové skupiny, nám o všem nadšeně vyprávěla.

Znělo to jako z jiného světa. Dokud se člověk mezi těmito lidmi sám neocitne, neumí si ani zdaleka představit, co prožívají.

Jolana nám to všechno uměla tak barvitě přiblížit, že v mých očích stoupla na ceně – byl jsem vážně hrdý, co dokáže a čemu se věnuje.

Často tráví noci venku. Máme o ni strach

Se ženou jsme si zvykli na to, jakou práci si naše dcera vybrala. Víme o tom, že se stýká nejen s bezdomovci, ale třeba také s narkomany.

Snaží se těm lidem pomoci, často je doprovází třeba k lékaři nebo na úřady. Dělá maximum pro to, aby pomohla těm, kteří si třeba sami pomoci nedokážou.

Ačkoli dělá záslužnou činnost, moc se o ni s manželkou bojíme. Z jejího vyprávění víme, že se často pohybuje v noci venku. Když víme, s jakými lidmi se stýká, děsí nás, že by jí někdo mohl ublížit.

Byli bychom radši, kdyby dělala něco normálního

Práci streetworkerů, mezi které se hrdě řadí i naše dcera, v žádném případě nezlehčujeme. Uvědomujeme si, že tito lidé těm, kteří žijí venku nebo v různých squatech, hodně pomáhají.

Přesto bychom byli raději, kdyby si naše dcera našla nějakou normální práci, ve které by se nemusela stýkat s potencionálně nebezpečnými lidmi.

Jolana si ale nedá nic vymluvit – vždycky byla tvrdohlavá a stála si za svým. Jsem na ni pyšný, ale i když je dospělá a má svoji hlavu, stejně se o ni nepřestanu bát.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články