Dan (39): Ředitelka po mně chtěla něco, co by měla vyžadovat od svého partnera. Nezbývalo mi nic jiného, než se podřídit

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz reditelka
Zdroj: Shutterstock

Dan se v nedávné době stal otcem. Ačkoli s přítelkyní netřou zrovna bídu s nouzí, jelikož s malým dítětem vzrostou také náklady domácnosti, rozhodl se požádat v práci o vyšší plat. A ředitelka firmy mu vyšla vstříc. Ovšem s jednou podmínkou.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

„Narodila se nám krásná dcerka. Chtěl bych jí dát všechno, co jen jde,“ popisuje Dan. „A tak jsem se rozhodl, že bych si mohl říci o vyšší plat. Ve firmě dělám hodně a rozhodně jsem si neřekl o něco, na co bych neměl právo,“ dodává.

„Když jsem ředitelce oznámil, co mám na srdci, řekla, že o tom bude přemýšlet. Druhý den za mnou došla a řekla mi, že mi může dát o pět tisíc měsíčně víc. Chtěla by ale něco na oplátku.“

Měl jsem se stát na jeden večer jejím doprovodem

Danova nadřízená sice má partnera, ten se jí ale podle všeho příliš nevěnuje. „Viděl jsem ho jen jednou. Přišel mi jako frajírek,“ vypráví Dan.

„Podle toho, co jsem slyšel, se hodně hádají, on se jí nevěnuje, často odjede na týden pryč, aniž by se jí ozval. Ona s ním ale i tak z neznámého důvodu je. Jenže tentokrát potřebovala na jednu akci spolehlivý doprovod a požádala mě, zda bych se jím na jeden večer stal.“

Podle Dana mělo jít o třídní sraz. Ředitelka mu vysvětlila na rovinu, že nechce před ostatními vypadat, že si stále nikoho nenašla. Proto by potřebovala, aby si Dan zahrál na jejího přítele.

„Přišlo mi to ujeté. Po dvaceti letech se setká s lidmi, se kterými se tak dlouho nebavila, a záleží jí na tom, co si o ní budou myslet? Zeptal jsem se jí, proč nevezme svého partnera, ale ona jenom odsekla, že ten nemá čas.

Navíc jsem prý já do společnosti mnohem více reprezentativní. Slíbil jsem jí, že se doma domluvím s přítelkyní. A stanovil jsem si jako podmínku, že ji maximálně obejmu kolem pasu, rozhodně jí ale nebudu na veřejnosti projevovat jakoukoli jinou náklonnost,“ směje se.

Nakonec jsem to opravdu udělal

Dan se doma svěřil své přítelkyní s podivnou žádostí své šéfky. Ona sice chvíli protestovala, ale když ji ujistil, že jde jenom o doprovod a že lidé, kteří na akci budou, jsou spíše z daleka, protože ředitelka chodila do školy na druhém konci republiky, souhlasila.

„Jeden večer jsem se zkrátka tvářil jako Dan, který chodí s ředitelkou velké obchodní firmy, je romantický a milý a dělá pro ni úplně všechno. Dokonce jsem jí zaplatil několik drinků, abych působil jako gentleman.

Ty mi potom večer samozřejmě tajně proplatila. Další den jsme se potkali v práci a dělali, jako že se nic nestalo. Jediné dvě věci se změnily, obě jsou ale k dobrému a pomalu nikdo si naštěstí ani nevšiml, že k nim došlo.

Tou první je, že si od toho večera s Renatou tykáme. Nemohl jsem přece hrát jejího partnera a říkat jí „paní ředitelko“. Druhý den už mi přišlo v pořádku pozdravit ji jako Renatu, a když se usmála a oslovila mě jako Dana, došlo mi, že je to v pořádku.

Druhou výraznou změnou je můj plat. Jelikož prý před kamarádkami udělala Renata dojem, vysloužil jsem si dokonce přidáno o něco víc, než bylo domluveno. Je to sice zvláštní obchod, ale fungoval a nikomu neublížil,“ dodává Dan.

Autor: Šárka Cvrkalová


Související články