Bedřich (56): Dárek k výročí jsem sehnal po cestě z hospody. Manželce to bylo hned podezřelé

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Muz usmev hospoda
Zdroj: Shutterstock

Když Bedřichovi jeho zklamaná žena řekla, ať jde raději na pivo, ještě netušila, jaké překvapení se jí dostane. Druhý den ale oba dva museli dělat, že o ničem neví.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Občas si s kamarády vyjdu na dvě piva

„Nejsem žádný alkoholik. Pivo mám sice rád, je to ale spíš společenská událost. Bydlíme na vesnici a kromě práce se tady toho nedá moc dělat,“ uvedl.

Celý týden prý dře jako kůň a je rád, že může v pátek a o víkendu s kamarády u piva probrat, co je nového. Bedřichova manželka z toho ale nikdy nadšená nebyla. Chtěla by trávit volné večery se svým manželem.

Nenapadlo mě, že už máme zase výročí

„Byl páteční večer a já se začal po práci chystat, že vyrazím zase po týdnu na partičku mariáše. Tušil jsem, že mi dneska budou chodit karty,“ uvedl s tím, že jeho manželka nadšení nesdílela.

Na Bedřicha se obořila a řekla mu, že určitě zase zapomněl na jejich výročí svatby. „Víte, moje žena na tady tohle hrozně dá, ale já to moc neřeším. Nenapadlo mě, že už je to třicet pět let, co spolu žijeme. Divím se, že jsem to tak dlouho vydržel,“ smál se.

Poslala mě pryč a já jsem raději šel

Před jeho odchodem se stihli ještě pohádat na téma jejich výročí. Pan Bedřich se snažil svoji ženu uklidnit, ale nebyla s ní řeč.

„Nakonec jsem byl rád, když mi řekla, ať si raději jdu za chlapama, ale ať zítra nečekám teplý oběd. Vím, že ten večer bychom nic nevyřešili, nechal jsem ji tedy, ať se uklidní, a odešel na pivo.“

Cestou z hospody jsem dostal skvělý nápad

Jeho večer proběhl jako obvykle. Kamarádi Bedřicha obrali o všechny drobné v mariáši, ale to ho netrápilo. Spíš celou dobu myslel na to, že to možná u manželky přehnal.

„Začal jsem přemýšlet, jak bych jí to vynahradil. Ten večer jsem byl už v docela povznesené náladě, a tak mě napadlo, že manželce přinesu kytici, ale takovou, na kterou nikdy nezapomene.“

Bedřichovi bylo jasné, že uprostřed noci na vesnici květiny nekoupí. Řekl si, že jejich sousedka, která má velkou květinovou zahradu, si ničeho nevšimne.

„Kdybyste mě viděli, jakým švihem jsem přeskočil tu branku, asi byste se smáli, ale já si připadal, jako by mi bylo dvacet. Je pravda, že ta kytice byla obrovská. Všechno jsem doma pečlivě nastrkal do několika velkých váz v kuchyni na stole a šel si lehnout,“ dodal.

Ráno nestačila zírat, jaký jsem správný chlap

Jeho žena byla ráno v šoku z toho, jaké překvapení na ni na stole čekalo. Byla šťastná, že si na ni manžel vzpomněl, ale bylo jí také jasné, kde asi ty květiny vzal.

„Řekla mi, že mi není patnáct, abych kradl květiny sousedce ze zahrady, ale tak hezky se na mě u toho usmívala, že mi bylo jasné, jak je ráda. Když jsme pak šli po dobrém obědě na procházku kolem sousedky, stěžovala si nám, že jí ti mladí zase vyplenili zahradu. Nezbývalo než ji politovat a se ženou se u toho na sebe nenápadně culit.“

Autor: René Podhrázský

Související články