Alena (42): Na blešáku jsem objevila učiněný poklad. Teď přemýšlím, že skončím v práci

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena blesak
Zdroj: Shutterstock

Alena si nikdy nežila na vysoké noze. Když jí kamarádka prozradila, že se na jednom pravidelně pořádaném bleším trhu dají sehnat krásné kousky nábytku za nízké ceny, rozhodla se, že s ní příště vyrazí. Netušila ale, na jaký poklad tam narazí.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Ten jeden den mi úplně změnil život. Mám teď v hlavě plán, který se na jednu stranu bojím zrealizovat, na druhou stranu si ale myslím, že by mohl fungovat. Můj muž ho ale příliš nepodporuje,“ tvrdí Alena.

„Chci skončit v práci a začít se věnovat něčemu úplně jinému. Na vlastní pěst. Je to ale riziko, které nemusí vyjít. Hodně lidí mě od toho odrazuje, ale mě uklízení záchodů v kancelářích nebaví.“

Koupit a prodat

Když Alena dorazila s kamarádkou na bleší trh, hned zjistila, že tu za skvělé ceny nakoupí kvalitní starý nábytek, za který by i v bazaru dala velké peníze. „Hodně kousků se mi líbilo, ale musela jsem se držet zpátky.

Manžel by mě nepochválil, kdybych domů přivezla plnou dodávku nábytku,“ směje se. „Když jsem ale viděla velké křeslo ušák, sice s trochu ušpiněným čalouněním, ale jinak nádherné a pohodlné, řekla jsem si, že ho za tu cenu musím mít.“

Když Alena přijela domů, manžel se jí zeptal, kolik křeslo stálo. Odhadoval cenu o několik tisícovek vyšší a ona se smála. Pak ji ale napadlo, že ona si při pohledu na křeslo myslela to samé.

„Rozhodla jsem se to otestovat. Křeslo jsem vystavila na internetu a dala k němu třikrát vyšší cenu, než za kterou jsem ho pořídila. Do druhého dne se mi ozvali dva zájemci.

Když jsem pak šla s cenou o tisícovku níž, napsalo mi zájemců hned několik. A mně došlo, že bych na něm mohla hodně vydělat. Přemlouvala jsem se dlouho, než jsem se rozhodla ho skutečně prodat,“ dodává.

Fungovalo to i s dalšími věcmi

Alena po měsíci jela na bleší trh znovu. Objevila krásný noční stolek, který bylo třeba jen znovu natřít. Cestou domů koupila barvu a po hodině práce byl stolek jako nový. A ona mu určila novou cenu.

„Za stolek a barvu jsem utratila dohromady 1 500 korun. Nový stolek se mi pak podařilo prodat za necelý dvojnásobek,“ vysvětluje. „A tak mi došlo, že kdybych se tomuhle „překupnictví“ začala věnovat ve velkém, asi bych na tom vydělala.“

Jenomže podle manžela má Alena jen štěstí. Jezdit na bleší trhy a věnovat se prodávání starých věcí prý může i současně se svou prací. Ona ale vážně přemýšlí o tom, že by se povolání uklízečky klidně vzdala.

„Kdybych měla celé dny volno, mohla bych objet i jiné blešáky a třeba by se mi podařilo vydělat víc, než se mi kdy mohlo zdát. Hodně lidí mě od toho odrazuje, ale čím víc mi říkají, že je to nesmysl, tím víc mám tendenci jim dokázat, že mám pravdu.

Aleně je jasné, že pokud se své práce vzdá, bude si jinou v případě potřeby hledat velmi těžko. Proto prozatím čeká na další měsíc, aby zjistila, zda se jí zadaří i tentokrát.

Autor: Šárka Cvrkalová


Související články