Denisovi je dnes šestnáct let. Nikdy žádnou dívku ani neoslovil, drží se spíše stranou, píše si příběhy do šuplíku. Ve škole se s nikým nebaví a doma se hned po příchodu zavře do svého pokoje. Jeho otce Adama synova povaha trápí, je mu ale poměrně jasné, co za tím vším stojí.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslal pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
„Moje přítelkyně si dlouho přála holčičku. Když se nám narodil syn, spojilo nás to a já jsem se rozhodl si ji vzít. Už rok po svatbě mi ale došlo, že něco není v pořádku. Ukázalo se totiž, že touha po holčičce byla opravdu silná,“ popisuje Adam.
„Denis se nikdy nesměl oblékat do modré barvy. Oblékala ho do neutrální šedé. Také mu nikdy neřekla jinak než Deny. Dokud byl malý a vozila ho v kočárku, lidé na ulici ho považovali za holčičku,“ vysvětluje.
Permanentně mu snižovala sebevědomí
Když Denis začal chodit do školky, ostatní děti se smály jeho delším vlasům i stylu oblékání. Když se o tom ale doma zmínil, jeho matka mu jenom nadávala. Nesměl nijak protestovat proti tomu, jak ho oblékala.
„Když bylo Denisovi devět, poprvé se sám ostříhal. Vypadal šíleně, a tak jsem ho vzal ke kadeřníkovi, kde z něho konečně udělali chlapce. Po příchodu domů jsem se s manželkou pohádal,“ vypráví Adam.
„Říkal jsem jí, že když bude Denis pořád vypadat jako dívka, nikdy si žádnou nenajde. Manželka na to odpověděla, že si nikoho nenajde tak jako tak. Podobných situací, při kterých mu řekla něco ošklivého, co jeho sebevědomí nepomohlo, se stalo mnoho,“ dodává.
V pubertě se uzavřel do sebe
Denis rostl a čím dál tím víc si bral matčina slova k srdci., Začal mít pocit, že nic sám nedokáže, že se měl narodit jako dívka a byl by tak užitečnější. I když se ho Adam snažil vychovávat, Denis vlivem výchovy svojí matky začal mít psychické problémy.
„Snažil jsem se s ní mluvit, ale ona vždy argumentovala přesvědčivě tím, že je to pro synovo dobro, a ve výsledku se nic nezměnilo. Prý lžu, ona to s ním myslí dobře a nikdy ho neponižovala. Když jsem se pokoušel Adama učit chlapské věci, on se ale bránil, že mu to matka zakázala.
V naší rodině si získala respekt ona, zatímco já jsem sice milý a hodný otec, který se ho zastává, nezmůžu ale ve skutečnosti vůbec nic. Jenom přihlížím tomu, co se z něho stává. A začali si toho všímat i přátelé,“ píše čtenář.
Měl bych prý dohlédnout na to, aby byl syn opravdu synem
Adam podle svých slov dělal, co mohl. Jenomže to, že jeho žena chtěla tak moc holčičku, zkrátka zanechalo na Denisovi známky. „Náš syn je v pubertě. Jeho vrstevníci se baví na párty a vyhledávají vztahy.
On sám ale jenom leží v knížkách a s nikým nekomunikuje. Když se ho snažím přesvědčit, aby šel ven s přáteli, řekne mi, že žádné přátelé nemá. A že si žádné ani nenajde, protože je k ničemu,“ popisuje situaci Adam.
„Chtěl jsem se synem zajít k psychologovi, jeho matka s tím ale nesouhlasí. Přátelé, kterým jsem se svěřil, mi řekli, že bych si měl umět dupnout a pomoci synovi dřív, než bude pozdě.“
Adam v současné chvíli přemýšlí, co by měl dělat. Denisovi bude brzy osmnáct a pak se o sebe snad postará sám. Do té doby je ale potřeba předat mu maximum věcí, které by měl dospívající chlap znát. „Jak to ale udělat, aby mě poslouchal a aby nám do toho moje žena nemluvila?“ ptá se čtenář.
Autor: Šárka Cvrkalová
