brandingFullPage

Zdeněk (40): Zaběhl se nám v lese pes a o hodinu později už slyšíme jenom křik, pláč a štěkot. Byla to scéna jako z hororu

od Adéla Vocetková
Zdroj: 123RF.COM

I když má příběh šťastný konec, rodina Zdeňka se během jednoho dne strachovala hned třikrát po sobě. Když si před dvěma lety pořizovali s manželkou psa, netušili, jak moc jim přiroste k srdci a jak moc jim jednoho dne bude dělat starosti.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

„Na vesnici je pes u každého baráku. Proto jsme nemohli se ženou dcerám tohle přání odepřít. Slíbily, že si v útulku vyberou nějakého malého mazlíčka, ale nakonec se zamilovaly do velkého německého ovčáka. A jelikož pracovnice útulku jejich přání jen podpořila, nakonec jsme ustoupili,“ vzpomíná Zdeněk.

Brzy se z něho stal člen rodiny. Když nám přednedávnem v lese utekl, doufali jsme, že se vrátí sám

I když zpočátku Zdeněk ani jeho žena neměli v plánu si psa pořídit, jakmile si ho děti vyprosily, oba jejich rodiče se s ním spřátelili. „Je krásné mít najednou kolem domu tak živo. Skip navíc každého příchozího radostně vítal, nikdy nebyl nijak agresivní, byl to od začátku hodný a poslušný pes,“ říká Zdeněk.

„Chodíme se Skipem často na procházky po vesnici. Máme ho raději na vodítku, protože reaguje agresivněji na jiné psy. Ale v lese ho pokaždé pustíme, aby se proběhl.

A právě před několika dny se to stalo. Skip najednou v lese zmizel z dohledu a my se ho nemohli dovolat.“

Když už dívky skoro začínaly plakat, že jim pes utekl, Zdeněk se ženou je začali utěšovat, že se určitě vrátí. „Bylo to divné, nikdy tak neutekl. Ale mysleli jsme, že se po cestě zpátky připojí, nebo že už bude čekat doma. V tom jsme zaslechli všechny ty zvuky.“

Vyhrožovali nám, že ho utratí. Vážně jsme měli strach

„Kousek od nás se najednou ozval dětský křik a štěkot. Poznali jsme Skipa a běželi tím směrem. Náš pes tam stál a vrčel na chlapce, který si držel ruku. Hned jsem si psa chytil na vodítko a žena běžela ke klukovi, kterého náš Skip pokousal.“

Ukázalo se, že chlapec má ruku roztrženou a bude s ní muset do nemocnice. „Nechápali jsme, jak na desetileté dítě mohl náš pes tak zaútočit. Chlapec plakal, že si jenom hrál, když ho Skip napadl. Nevěřili jsme tomu, ale chlapce jsme odvedli k jeho rodině a za všechno se omluvili.“

Bohužel otec chlapce se více než o zranění svého syna staral o to, jak je možné, že ho pes pokousal. „Křičel na nás, že nás udá a nechá Skipa utratit. Žena se s ním začala hádat, ale já se snažil situaci urovnat, protože malý kluk plakal už tak dost, později se k němu přidala i naše děvčata, která se bála, že o psa přijdou.“

Zdeněk nakonec psa odvedl domů a holkám slíbil, že se postará o to, aby mu nikdo neublížil. „Ještě ten večer jsem šel za sousedy zjistit, jak na tom chlapec je. Podle doktorů má ruku v pořádku, bylo to pouze na pár stehů. Když jsem se ptal, zda stále trvají na psově utracení, soused se nám začal omlouvat.“

Ukázalo se, že chlapec v lese házel po Skipovi šišky. Pes si chtěl hrát, ale on se ho lekl a když po něm Skip skočil, začal ho bít.

„Prý se ke všemu přiznal, plakal a nechtěl, abychom psa dali pryč. Se sousedy jsme se usmířili a já jim poskytl i přes jejich odmítnutí alespoň finanční odškodnění.“

Rodina se ten den bála třikrát. Nejdříve proto, že nemohli psa najít. Později proto, že jejich pes ublížil cizímu dítěti. A do třetice proto, že Skipovi hrozilo utracení. Nakonec ale vše dobře dopadlo a Skip stále hlídá dům a chodí na procházky se svými páníčky.

Autor: Šárka Cvrkalová

Související články