Ve zprávách, tiskovinách, televizi i jiných médiích se stále dokola opakuje, kolik lidí naletělo podomním prodejcům, kteří se sice tvářili důvěryhodně, ale ve skutečnosti to byli velmi mazaní podvodníci. I přes opakované varování se stále najdou lidé, kteří si nedají říci. Když jim někdo takový zazvoní u dveří, jsou ochotni pozvat je dál. Své o tom ví i pan Václav, který jedněm z těchto prodejců naletěl, a přišel tak o našetřené peníze.
Člověk o tom sice čte, ale myslí si, že jemu se to stát nemůže
Pan Václav se nejdříve pohodlně usadí. Hned na začátku říká, že by byl moc rád, kdyby jeho příběh varoval alespoň jednoho člověka, kterému by tak pomohl, aby se mu nestalo to samé. Jak sám pan Václav říká, varování očividně není nikdy dost.
„Častokrát jsem slyšel zprávy o tom, že se někdo nechal někým napálit. Lidé si pak stěžovali, že je podvodníci připravili o peníze. Ačkoli jsem věděl, že se to na světě děje, naivně jsem si myslel, že mně se přece nic takového stát nemůže,“ vysvětluje pan Václav. „Teď už vím, jak naivní jsem byl.“
Zazvonil u mě mladý sympatický pár
„Zrovna jsem se díval na televizi, ale už se mě neptejte, co přesně ten den dávali,“ směje se pan Václav. „Ono to v té bedně stále běží všechno pořád dokola, je to mnohdy k zbláznění,“ usmívá se. „Nicméně mě ze sledování vyrušil zvonek, který mě překvapil, protože jsem ten den nikoho nečekal. Za dveřmi stál mladý a velmi sympatický pár, který se na mě usmíval od ucha k uchu. Zeptali se mě, jak se mi v noci spí. A to víte, já jsem si hned postěžoval, že mě na stará kolena bolí záda, což se jim ale hodilo do krámu,“ říká Václav.
Z jeho vyprávění se dále dozvídáme, že otázka na spokojený spánek nebyla jen tak otázkou do větru, protože se vzápětí ukázalo, že ten sympatický pár prodává kvalitní zdravotní matrace. Pan Václav s vidinou pohodlného spánku bez bolesti pozval mladý pár dovnitř, kde je uctivě pohostil. Sám přiznává, že si od nich nechal mazat med kolem pusy.
Prodali mi matraci za 30 000 Kč
Návštěva mladého páru u pana Václava byla samozřejmě cílená. Podomní prodejci si vybírali starší lidi, u kterých mířili na důležitost komfortu při spaní. Ten by měla zajistit matrace, kterou nabízeli za velmi zajímavou akční cenu.
„Když oni tak pěkně mluvili o tom, že se konečně pohodlně vyspím, ráno mě nebudou bolet záda, do postele se začnu těšit,“ pokračuje pan Václav skoro šeptem, jako by se styděl za to, že se nechal takto napálit. „Koupil jsem si od nich zdravotní matraci, která mě vyšla na
30 000 Kč. Myslel jsem si, jak pohodlně se teď vyspím. O té matraci mluvili jako o skutečném skvostu. Jakmile jsem jim zaplatil, odešel ten mladý muž do auta, aby mi donesl ten zázračný produkt,“ vysvětluje Václav, jak celá situace probíhala.
„Když se z auta vrátil, nesl s sebou stočenou roličku, která jako matrace ani zdaleka nevypadala. Mladá paní mi vysvětlovala, že je potřeba matraci roztáhnout a nechat ji dva dny, aby se pořádně narovnala. Po těchto slovech odešli. Nechali mě doma s jejich zázračnou matrací. Po jejich odchodu jsem ji rozbalil a zjistil, že to byl obyčejný kus molitanu,“ rozzlobí se pan Václav a zatváří se naštvaně. „Nechal jsem se napálit a koupil si molitan za 30 000 Kč. Ale dobře mi tak, měl jsem si dát větší pozor,“ ukončuje pan Václav.
Autor: Nikol Kolomazníková
