Václav (49): Pro dcery jsem se vždycky mohl rozdat. Po dvaceti letech mi manželka řekla, že nejsou moje

od Luboš Klouček
2 minuty čtení
muz 28
muz 28

Mé dvě dcery jsou pro mě vším. Už od chvíle, kdy se na tomto světě poprvé nadechly, pro ně dělám maximum. Vždycky jsem se snažil být pro ně tím nejlepším otcem. Zahrnoval jsem je láskou, rozmazloval jsem je hračkami, dopřával jsem jim zážitky. Miloval jsem je celým srdcem a byl pro ně schopný udělat cokoli.

Moje rodina pro mě byla středobodem vesmíru

Rodina je pro mě základ. Vždycky jsem se snažil, aby dcery ani manželka nikterak nestrádaly. V době, kdy byla žena na mateřské dovolené, jsem měl dokonce dvě práce, abychom se nemuseli nikterak uskromňovat a žili si nad poměry. Dvě práce mě sice stály hodně času, ale radost v očích mých holčiček, která se v nich zračila pokaždé, když jsem je překvapil novou panenkou nebo plyšákem, byly doslova k nezaplacení. A ten čas strávený v práci, kde jsem byl kolikrát i 18 hodin denně, za to rozhodně stál.

Dcery měly všechno

Nejsem ten typ muže, který by si přál syna za každou cenu. Jasně, byl bych samozřejmě rád, pokud bych syna měl. Když mi ale osud do života poslal mé dvě krásné holčičky, řekl jsem si, že je zahrnu láskou a vším, po čem kdy zatouží. A svým slovům jsem hrdě dostál.

Obě dcery měly všechno. Chodily oblékané ve značkovém oblečení. Měly notebooky, drahé telefony, jezdily na tábory, dostávaly vysoké kapesné. Oproti jiným dětem si rozhodně nemohly na nic stěžovat. Byla to pro mě samozřejmost. Byly to mé děti a já chtěl, aby měly všechno.

Zdroj: 123RF.COM

Manželka odhalila obrovské tajemství

Před dvěma lety se odstěhovala naše starší dcera a je to půl roku, co z hnízda vyletěla i ta mladší. V celém domě jsem zůstal jen s ženou. Naše holčičky už dávno nebyly ty malé princezny, ale dospělé ženy. Byl jsem na sebe pyšný, že jsem z nich dokázal vychovat dvě rozumné ženy, které snad vědí, co od života očekávají.

Před několika týdny mi manželka odhalila tajemství, které mi naprosto změnilo život. Její přiznání mě zasáhlo do srdce jako ostrý nůž. Zpočátku jsem tomu nemohl uvěřit, zdálo se mi to jako špatný sen. Když se ale přede mnou moje žena usedavě rozplakala, došlo mi, že se to vážně děje.

Ani jedna dcera nebyla moje

Svoje holčičky jsem odmalička rozmazloval. Kupoval jsem jim první poslední. Dopřával jsem jim vše, na co jen prstem ukázaly. Měly všechno a pro mě to byla samozřejmost. Vždyť každý táta by pro své děti udělal to samé, nebo ne? Až na to, že ani jedna z dcer nebyla ve skutečnosti moje. To bylo to děsivé tajemství, které přede mnou má žena celých dvacet let tajila.

Se ženou jsme svoji třiadvacet let. Jistě chápete, že obě děti počala v době, kdy jsme byli manželé. Jenže ne se mnou. Poprvé mě podvedla s bývalým partnerem. Byl to úlet na jednu noc, ale vznikla z něho první dcera. Manželka mi ale neřekla, že dítě není moje, a mě nenapadlo, že by nebylo. U druhé dcery manželka zahnula s mým kamarádem. Oba dva mi tajili nevěru, ona navíc skutečnost, že ani druhá dcera nebyla má. Nevím, jak se s tím mám vyrovnat. Stále tomu totiž nemůžu uvěřit.

Autor: Nikol Kolomazníková


Sdílet článek:Share on facebook
Facebook

Související články