Na ten výraz v obličeji mé ženy nikdy nezapomenu. Tvářila se zaskočeně a já neskutečně trapně. Moje tajemství, které se mi doposud dařilo tajit, bylo najednou venku. A to nejhorší mělo teprve přijít. Nyní čelím nátlaku, abych se začal léčit.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Už přesně nevím, kdy poprvé mě popadla touha to zkusit. Zpočátku to bylo nenápadné, stačily mi drobnější věci, abych uspokojil svou potřebu. Jenže se to začalo zhoršovat.
Nikdy jsem před svojí ženou neměl tajemství. Až doposud…
Já a Lýdie jsme manželé už osmnáct let a za ty roky jsem jí nikdy nic netajil. Teprve před půl rokem jsem začal mít tajemství, o kterém nevěděla.
Zpočátku jsem byl přesvědčený, že moje tajemství nikdy neodhalí. Jenže jak se mé potřeby začaly zvyšovat a měl jsem stále větší nároky, odhalení hrozilo každým dnem.
Měl jsem nutkavou potřebu to zkusit
Bohužel si přesně nevzpomenu, kdy to začalo. Měl jsem zkrátka potřebu obléknout si na sebe něco z manželčiny skříně.
Když nebyla doma, navlékl jsem si na sebe její podprsenku. Ten pocit, který mě okamžitě zaplavil, nedokážu popsat slovy.
Cítil jsem se opravdu spokojeně, nadšeně. Proto jsem to začal dělat pravidelně. Kdykoli nebyla moje žena doma, zkoušel jsem si její oblečení – od spodního prádla přes halenky až po sukně a šaty.
Zaskočila mě ve své halence a silonkách
Vždycky jsem si dával pozor, aby mě manželka při uspokojování mé podivné potřeby neviděla. Jenže jednoho dne se vrátila nečekaně dříve, s tím jsem nepočítal.
Její výraz mám před očima jako živý obrázek. Zaskočila mě totiž ve chvíli, kdy jsem měl na sobě její halenku, silonky a natahoval jsem si sukni.
Tvářila se opravdu zaskočeně, kdežto mně bylo hrozně trapně. Kdybych mohl, na místě bych se hanbou propadl.
Nutí mě vyhledat odborníka
Manželka se samozřejmě dožadovala vysvětlení. Přiznal jsem se, že už to dělám delší dobu, že to zkrátka z nějakého důvodu potřebuji.
Nemyslím si, že by mě pochopila, ale aspoň se tak snažila tvářit. Pak ale přišla s něčím, čím mě zaskočila a zahnala do kouta.
Skoro mi až poručila, abych našel odborníka, který mi pomůže. Mluvila tak rázně, že jsem si netroufl jí odporovat. Bylo mi ale jasné, že toho nebudu schopen.
Lžu své ženě
Několikrát na mě ještě naléhala, dokud jsem jí znovu nezalhal. Řekl jsem své ženě, že docházím na terapie. Uvěřila mi.
Také si myslí, že už jsem toho nechal, ale ani to není pravda. Nadále si oblékám její oblečení, někdy si vezmu i podprsenku a jdu v ní do práce – samozřejmě ji schovávám pod svým oblečením.
Nemohu si pomoci! Nevyhledal jsem pomoc, protože se bojím, že by mě nějaký odborník nutil toho nechat. A to si neumím představit!
Autor: Nikol Kolomazníková
