Štěpán (39): Manželce tikají biologické hodiny. Já dělám, že to neslyším. Možná mě opustí

od Luboš Klouček
3 minuty čtení
muz 63
muz 63

Když se mě kdysi dávno tehdy ještě má přítelkyně ptala, zda bych s ní jednoho dne chtěl založit rodinu, řekl jsem, že se na děti necítím. Později jsem ale poznal, jak důležité to pro ni je, a přistoupil jsem na to, že až budeme připraveni, dítě si pořídíme. Tehdy nám to pravděpodobně zachránilo vztah.

Dokud jsme se v tomto ohledu nedokázali shodnout, Alena stále tvrdila, že pokud náš vztah nepovede k dítěti, nevidí v něm budoucnost. Já ji ale miloval, a tak jsem přistoupil na její požadavky.

Před pěti lety jsme se vzali. Dítě prý potřebuje přijít do úplné rodiny

O ruku musela požádat Alena mě. Jsem spíš člověk, který se do ničeho nehrne. Když mi ale řekla, že by si mě ráda vzala, abychom přivedli dítě do rodiny, návrhu jsem se chytil a po měsíci úvah jsme se zasnoubili. Nebral jsem to jako důkaz toho, že budeme mít dítě, ale spíš jako pojištění, že ode mě Alena jen tak neuteče.

Po roce příprav jsme se vzali a začali spolu žít jako manželé. Já měl v té době naštěstí nějaké problémy v práci, měl jsem tak důvod vymluvit se, že bychom naše dítě nedokázali finančně zabezpečit, Díky tomu se mi téměř na dva roky podařilo manželčiny plány na dítě umlčet.

Poslední dva roky se stále na něco vymlouvám. Dítě nechci a doufám, že po čtyřicítce se to už nepodaří

Zdroj: 123RF.COM

Mojí ženě je třicet osm let. Vím, že má už jen pár let na to, aby porodila zdravé dítě. Snažím se ale její touhu po potomkovi stále něčím zdržovat. Vymlouvám se na nemoci, na problémy v práci, se ženou se snažím spát jen minimálně. Myslím, že pokud bych to ještě pár let vydržel, šance na početí se sníží.

Žena si stále stěžuje, že pokud nebudeme mít miminko teď, tak už nikdy. Já se ji snažím přesvědčit o opaku, vykládám jí o ženách, které otěhotněly i v padesáti, a slibuji jí, že jednou spolu rodinu založíme. Za své lži se stydím, ale bojím se, že kdybych přiznal pravdu, Alena se se mnou rozvede.

Jsem pohodlný a mám rád svůj život takový, jaký je

Dítě by pro mě znamenalo komplikace. Kromě toho, že bych musel vkládat finance do potomka, místo do oblíbené elektroniky, znamenalo by to také málo spánku, který tak miluji. Navíc bych se o Alenu musel s někým dělit, a to jako žárlivý muž nedokážu přijmout. Možná jednou nastane čas, kdy si řeknu, že je mi líto, že jsem nakonec syna nezplodil. Dnes ale vím, že dítě by mi v současné situaci způsobilo tak maximálně starosti a možná by nakonec právě ono vedlo k rozvodu.

Štěpán, Liberec
Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna

Autor: Šárka Cvrkalová

Názor odborníka

Komunikace je v partnerství klíčem. Neustálé výmluvy, oddalování a lhaní je vůči partnerce velmi neférové jednání. A to platí dvojnásob, pokud se jedná o tak závažnou záležitost jako je početí dítěte. Mají-li partneři tak rozdílné názory na to, zda mít dítě, může to do budoucna značit problémy v samotném vztahu.

Štěpán si je evidentně vědom svých obav, žárlivosti a dalších následků, které by s sebou dítě přineslo. Teď je zapotřebí, aby toto vykomunikoval se svou partnerkou, a to i za rizika, že ho partnerka opustí. Alternativa totiž může být mnohem horší, a to pro oba partnery.

Štěpán by si totiž měl uvědomit, že svým jednáním manželce ubližuje a zanedlouho skutečně může nastat situace, kdy partnerka již nebude dítě moci mít. On si možná oddechne úlevou, avšak pro partnerku to může být velice bolestná životní rána, která může vyústit v obviňování, výčitky, depresi až rozvod. Tuto situaci je nutné řešit brzy, neboť čas biologických hodin neúprosně utíká.

Mgr. Jiří Brouček
Psycholog


Sdílet článek:Share on Facebook
Facebook

Související články