Stanislav (37): Jsem na dně. Stala se mi věc, co může srazit na kolena i vás

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
muz smutny
Zdroj: Shutterstock

Změna je život. Náš čtenář se rozhodl řídit tímto heslem, změnil svoji pracovní pozici a představoval si lepší budoucnost. O tom, jaké ho čekalo vystřízlivění, se nám svěřil ve svém vyprávění.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Chtěl jsem to udělat pro nás tři

„Udělal jsem to hlavně kvůli penězům. Měli jsme s přítelkyní čerstvě narozené dítě a naše náklady na živobytí se tím rapidně zvýšily. Se mzdou, kterou jsem měl v předchozím zaměstnání, a mateřskou, co dostávala přítelkyně, jsme už téměř nevycházeli,“ uvádí Stanislav.

Jako muž se cítil živitelem své nové rodiny a neměl ze sebe dobrý pocit, když nedokázal svou domácnost podpořit dostatkem finančních prostředků.

„Nejdřív mě napadlo, že bych si našel k tehdejší práci ještě nějakou brigádu. Třeba jen na víkendy, nebo po práci. Moje přítelkyně mi ale řekla, že pak už bych s rodinou netrávil žádný čas, a to se jí nelíbilo. Jediná možnost byla najít si lépe placenou práci.“

Myslel jsem, že při mně stojí štěstí

Stanislav rozesílal životopisy na všechny strany, ale nabídka přišla odjinud. Když se jeho nadřízení dozvěděli, že si hledá lépe placené zaměstnání, nabídli mu kariérní postup přímo ve firmě, kde pracoval už patnáct let.

„Měl jsem z toho ohromnou radost, protože pro tu fabriku jsem žil dlouho a spoustu věcí věděl. Teď jsem měl mít pod sebou dvacet lidí a být mistr celé dílny. Ta myšlenka se mi líbila a já se těšil na to, že konečně budu moct koupit myčku do kuchyně a každý měsíc dokážu ještě něco ušetřit,“ říká s povzdychem.

Zplakal jsem nad výdělkem

Stanislavovy ambice a jeho motivace k nové pozici ve firmě ale zřejmě nepodpořily jeho schopnosti. To, jak s ním pak ve firmě naložili, mu prakticky zničilo život.

„Opravdu jsem se snažil, ale co mě čekalo a jaké věci jsem musel dělat, to mi nešlo. Pořád počítat nějaká čísla, a hlavně mi vadilo to, že mě pak lidi, se kterými jsem si rozuměl, neměli rádi. Dělal jsem, co jsem mohl, ale po měsíci mi můj nadřízený řekl, že to nezvládám a že budu muset skončit,“ přiznává.

Pan Stanislav doufal, že jeho šéfové ho vrátí na původní místo a bude mít alespoň nějaký příjem. K jeho smůle mu však řekli, že jeho původní pozice je už obsazená a on si má začít hledat něco jiného.

„Jsem teď úplně na dně. Výpovědní lhůta uběhla jako voda a já zůstal bez příjmu. Něco mi sice chodí z úřadu práce, ale je to částka k zasmání, nebo spíš k pláči,“ dodal.

Autor: René Podhrázský

Související články