Lidé si na mě ukazovali, dívali se na mě skrz prsty, ale mně to bylo jedno. Hrdě jsem vztyčil hlavu, chytil svoji mladou přítelkyni za ruku a s úsměvem na rtech vykročil do ulic. Lidé okolo mě by si měli uvědomit, že věk je jen číslo.
Ani ve svém pokročilém věku se neusadil. Celý život si užíval ve stylu bohéma. Ačkoli mu to vyhovovalo, v určité životní fázi si najednou uvědomil, že mu vlastně celou tu dobu něco chybí. Přečtěte si i vy příběh pana Radovana, který nám poslal v e-mailu. Dočtete se v něm o lásce, která čelila nesouhlasu okolí.
Žil jsem jako bohém!
„Nikdy jsem se nechtěl vázat,“ píše hned v úvodu Radovan. „Za svůj život jsem měl mnoho přítelkyň, ale s žádnou jsem to neplánoval dlouhodobě.“ Pan Radovan sám sebe popisuje jako bohéma, který si život užíval plnými doušky. A ačkoli se v jeho životě vystřídaly desítky žen, žádnou nepožádal o ruku. To nebyl jeho styl.
Vždyť by to mohla být tvoje vnučka!
Pan Radovan si na stará kolena, jak on sám píše ve svém e-mailu, našel přítelkyni. Velmi mladou přítelkyni, kvůli které si zajistil pozornost svého okolí.
„Až před nedávnem mi došlo, že mi vlastně něco chybí,“ uvažuje Radovan. „Měl jsem za sebou nespočet románků, ale vlastně ani jednu pořádnou lásku,“ píše a vzápětí dodává, že když se v jeho životě objevila Martina, neváhal ani minutu.
Nejhůře jeho novou známost nesla jeho mladší sestra Ludmila. „Když se o tom dozvěděla, strašně na mě křičela,“ vzpomíná ve svém e-mailu pan Radovan. „Dokonce mi řekla, že by Martina klidně mohla být moje vnučka a měl bych se probrat,“ píše.
Vedle Martiny prožívám něco, co jsem nikdy předtím neprožil
„Nemyslím si, že je to tím věkem,“ píše. „Martina je prostě úplně jiná než všechny ženy v mém životě,“ dočítáme se dále v tomto překvapivém e-mailu. „Vedle ní prožívám něco, co jsem ještě nikdy předtím neprožil. Jsem proto odhodlaný se své lásky nevzdat.“
Radovan se nám dále svěřuje, že se na malém městě dostal do řečí. Lidé si mezi sebou rychle předali informaci, že se stařík spustil s mladou dívkou, které by klidně mohl dělat dědečka. Píše také o tom, že na něho mnohdy lidé na ulici pokřikují.
Ať si každý říká, co chce!
Závěr e-mailu pana Radovana zní optimisticky. Píše v něm, že je mu v podstatě jedno, co si o něm jeho okolí myslí.
„Mně ani Martině nevadí, že si o nás lidé povídají,“ přiznává otevřeně. „Jsme spolu šťastní, nám to takhle vyhovuje. A každý ať si říká, co chce!“ ukončuje svůj e-mail Radovan.
Radovan
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Autor: Nikol Kolomazníková
