Petr (38): Blonďatá liška, která nebyla tak svatá, jak zprvu vypadala

od Nikola Jaroschová
4 minuty čtení
muz zamyslenost
muz zamyslenost

Zdání někdy klame. Může trvat i roky, než člověka skutečně poznáme. Z prvotního okouzlení se stane zklamání. Ten, kdo se zdál být dokonalým, se nakonec může projevit v úplně opačném světle. A právě na to doplatil Petr, který se se svým příběhem rozhodl svěřit naší redakci.

S Danou jsme se poznali přes inzerát na internetu. Ona měla dobře placenou práci a já pracoval jako ostraha velké firmy. Vedl jsem vcelku bezútěšný život, chodil jsem z jedné brigády na druhou. Dana se jevila jako chytrá a vyrovnaná žena. Měla tři děti. Já už byl smířený s tím, že svoje mít nebudu. Už za dva týdny mě ohromila. Překvapilo mě, když mi řekla, že ji její manžel bil a terorizoval jejich děti. Zařadil jsem ho mezi sociopaty a doufal jsem, že jej nebudu muset více řešit.

Zdroj: 123RF.COM

Staral jsem se o jejího postiženého syna i o dům. Když onemocněla, začalo toho na mě být moc

Má postiženého syna. Bylo nutné, aby ho někdo vozil do a ze školy. Nabídla mi, že můžu být doma a postarám se o něj. Samozřejmě, že jsem si vzal na starost celý dům a hlavně ve skladech či v zahradě bylo hodně práce. Dávala mi hodně dárků a nešetřila na mně. Nebyl jsem úplně nadšený. Přece jen nejsem typ, co by se nechával takto hýčkat.

Nicméně Dana krásy moc nepobrala. Před ní jsem měl sexy ženu, a to doslova. Říkal jsem o tom kamarádovi a Dana ten rozhovor slyšela. Balil jsem si věci s tím, že raději odjedu. Když jsem se vracel pro další věci, musel jsem jí z auta zavolat a omluvit se. Miloval jsem ji. Řekla, že mi odpouští. Když jsem ale přijel, viděl jsem jí v očích velmi zvláštní pohled. Teď už vím, co to znamenalo: „A mám tě!“

Pořídili jsme si miminko. Žena vážně onemocněla, její bývalý mi vyhrožoval

Zdroj: 123RF.COM

Krátce nato jsem z legrace řekl, že si uděláme miminko. A ona opravdu za asi dva měsíce otěhotněla. Velmi jsem to prožíval, dokonce jsem natáčel na video sono vyšetření. Dana už v 6. měsíci jen ležela a nechávala si všechno podávat.

Začalo mi to vrtat hlavou. Jiné ženy v devátém měsíci „skládají uhlí“ a ona pořád jen vzdychala. Byl jsem i u porodu a pak jsem zůstal doma. Jí bylo pořád zle. Denně jsme chodili na vyšetření do nemocnice. A třetí den si ji nechali na JIPce, protože byla ve smrtelném nebezpečí kvůli trombóze v duté žíle.

Zůstal jsem na malého sám

Na starost jsem měl třídenního syna i její tři děti, dům a dva psy, z toho jedno malé štěně. Musel jsem se ihned naučit pečovat o miminko. Bál jsem se, že Dana umře. Byl to pro mě obrovský tlak. Její dospívající děti mi vůbec nepomáhaly. Ve chvílích, kdy děti spaly, jsem uklízel louže a hromádky po psovi nebo vařil.

Myl jsem nádobí, pral prádlo, vynášel odpadky. Úklid nikoho nezajímal. Po týdnu jsem jel navštívit ženu do nemocnice. Pes mi vzal botu, skutečně jsem neměl náladu, psovi jsem vynadal a botu, kterou mi vzal, jsem po něm hodil. Její 13letý syn mi řekl s chytrým tónem: „Máš si je uklízet!“

Do minuty jsem přišel do jeho pokoje, chytil jej za tričko a vynadal mu. Sebral se a odešel k prarodičům. Když jsem pak jel se synem v autě, volal mi jeho „sociopat“ otec a vyhrožoval mi.

I po půl roce žena stále jenom polehávala. Pochopil jsem, že ona i děti se jenom flákají

Uběhlo půl roku a žena pořád nebyla v pořádku. Aspoň to tedy říkala. Lehla si s mobilem a já se zoufale potřeboval alespoň jeden den vyspat. Na to jsem si počkal i týdny a stejně mě klidně vzbudila stylem otevřít dveře a okamžitě na mě mluvit.

To už jsem nějaký čas užíval Neurol a pak jsem přidal i alkohol. Z prášků na úzkosti jsem byl unavený a pitím jsem únavu překonával. Z jejich chování jsem poznal, že já jsem tam jen od toho, abych se o všechno postaral.

Zdroj: 123RF.COM

Uběhl skoro rok a řekl jsem jí: „Jsi líná a pohodlná a tvoje děti jsou lidi k ničemu.“ Po týdnu výčitek se rozhodla, že se chce rozvést. Dohody o tom, jak to bude, se týdně měnily. Pak čekala na moje odjezdy a stupňovala situaci přes SMS až k rozvodu. Začala tak „psycho“ válka.

Já nechtěl opustit syna a ona se proměnila v bezcitnou mrchu, která provokovala, abych ji zbil. Dělala mi samé naschvály, které každého muže se smyslem pro pořádek jistě namíchnou. Jednou jsem s malým synem dorazil k ní a zjistil, že ve třech lidech nebyli schopní si dosypat uhlí. A to chtěla střídavou péči. Pustil jsem se do ní. A ona? Ať prý podepíšu rozvodové papíry.

Rozvod se blížil

„Nebude po tvém,“ řekl jsem. Vzala si mě stranou: „Buď zavolám policii a řeknu, že se tu necítím s dětmi v bezpečí, nebo mi podepíšeš rozvod.“ Co jsem mohl dělat?! Následovaly dva měsíce čekání na byt. Do té doby mi prováděla věci, o kterých vám povím snad někdy příště.

Ale jedno vám řeknu… Ona, jako team leader se školením na asertivní zacházení s lidmi, se mnou měla spoustu práce a stálo ji hodně času zahrát tu, kterou si přeji mít, aby mohla dárky zalepit pusu někomu, kdo bude dělat služebnou s výhodami. Na to se jí bohužel každý vykašle. I ten exmanžel. A víte co? S tím sociopatem to bude spíš naopak.

Upřímně, po tom všem se mu možná ani nedivím, že ji bil. Její metody, ego a smýšlení o lidech a běžných věcech jsou zarážející. Ona ani její děti neměly smutek, když jim zemřel děda. Dobře se naučila lhát. Věděl jsem, že je namyšlená, ale že je tak zlá a otočí se všechno proti mně, to jsem netušil.

Teď již čekám na soud. Stálo mě to všechno spoustu slz. Hodný chlap si holt naběhne, když je ochotný vyhovět. Bacha na to, chlapi.

Petr, Rakovnicko
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře, který nám jej zaslala pomocí e-mailu. Fotografie jsou pouze ilustrační.
Autor: Šárka Cvrkalová

Související články