Pavlína (53): Hodiny po manželovi se zastavily. Měla jsem to vytušit dříve, možná bych tomu neštěstí zabránila

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena hodiny
Zdroj: Shutterstock

Všimla jsem si, že ty hodiny stojí, a přisoudila to špatným bateriím. Nechala jsem je bez povšimnutí a ty baterky chtěla vyměnit později. Jenže už jsem se k tomu nedostala. Mezitím se totiž stalo něco, s čím jsem v žádném případě nepočítala. Přitom mě právě ty hodiny měly varovat.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Ty hodiny už měly svá nejlepší léta za sebou. Přesto jsem se jich nedokázala vzdát. Byla to moje vzpomínka na mého manžela, který před osmi lety zemřel. Ty hodiny vyřezal on sám a pro mě měly velký význam.

Občas se zasekly

Ty hodiny mě občas pozlobily. Tu a tam se třeba zasekly nebo zastavily, ale vždy to bylo jen na okamžik. Dceřin manžel mi vysvětloval, že strojek už bude určitě rezavý a starý, proto se může zadrhávat.

I když mi dcera radila, abych je vyhodila, že už stejně pořádně nefungují, a navíc je to jen lapač prachu, opakovaně jsem ji odmítala. Byly po manželovi, jedna z mála věcí, které mi ho tak moc připomínaly.

Zachránila jsem je z popelnice

Jednou jsem na dva týdny odjela do lázní. Dcera se zeťákem mi slíbili, že mi mezitím vymalují byt. Už to bylo potřeba, stěny byly zašlé a nový nátěr by jim určitě prospěl. Užila jsem si pobyt v lázních, kde se o mě hezky starali, a těšila se, jak to budu mít doma pěkné.

Když jsem se vrátila, nejen výmalba u mě byla nová. Něco mi tam chybělo a mně asi za pět minut došlo, co to je. Manželovy hodiny byly pryč! Se srdcem v krku jsem vyběhla ven k popelnicím. Byly tam a mně se moc ulevilo. Popeláři měli naštěstí přijet až následující ráno. Nevšimnout si toho, nadobro bych o ně přišla.

Zastavily se a já tomu nevěnovala pozornost

Dala jsem do hodin nové baterky a umístila je zpátky na jejich místo. Asi týden nato jsem procházela kolem a všimla si, že hodiny stojí. Napadlo mě, že se zase zadrhly. Jenže když jsem kolem poličky o několik minut později prošla znovu, hodiny pořád stály.

Napadly mě špatné baterie, byť jsem je nedávno měnila. Ale stát se to může. Řekla jsem si, že jim později tu baterku vyměním, a nechala stojící hodiny být. Nyní už vím, že mě měly varovat, jen jsem je nebrala vážně.

Vždycky se nás snažil chránit

Přesně o hodinu později jsem měla telefonát. Volala mi dcera a z jejích slov se mi zamotala hlava. Musela jsem se posadit. Volala z nemocnice. Ona a její rodina měli autonehodu.

Stalo se to před hodinou. Na křižovatce jim jiné auto nedalo přednost, napálilo do nich z boku. Nejvíce to odnesla dcera a starší vnučka. Byly v pořádku, až na odřeniny a nějakou zlomeninu.

Došlo mi, že mě manželovy hodiny měly varovat. Manžel se nás vždycky snažil chránit. Možná kdybych byla dceři zavolala, možná kdybych tomu znamení věnovala pozornost, nestalo by se to. Kdo ví.

Autor: Natálie Kabourková


Související články