Pavel a jeho žena se po sedmi letech marných pokusů o početí miminka konečně dočkali svého vysněného uzlíčku štěstí. Před třemi lety se jim narodil vytoužený synek Damiánek, který se okamžitě stal středobodem života svých rodičů. Každý rodič chce své děti vychovávat podle sebe a nemá moc rád, když se mu do výchovy plete někdo další. Jako třeba babička.
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře ze Středočeského kraje. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.
Pan Pavel za námi přišel osobně a my jsme moc rádi, že v sobě tu odvahu našel – většina mužů nám své příběhy zasílá e-mailem nebo ve formě dopisu. Pavel byl ale natolik kurážný, že přišel až k nám, aby se svěřil s trápením, s nímž si bohužel neví příliš rady.
Manželka se na syna neskutečně upnula
Hned poté, co se u nás Pavel pohodlně usadí a my mu dáme pár minut na rozkoukání, se pustí otevřeně do vypravování svého příběhu. V úvodu nám popisuje dlouhotrvající problémy s otěhotněním, mluví o nespočtech marných pokusů a zklamání z každého negativního testu. Poté se mu ale na tváři objeví vroucný úsměv – začíná totiž vyprávět o synkovi Damiánkovi.
„Když žena otěhotněla, byl to šok i radost zároveň,“ dozvídáme se od pyšného tatínka, který na začátku letošního roku oslavil synovy třetí narozeniny. „Damián je naše vysněné dítě,“ říká hrdě, pak se ale zamračí a dodá, že to má i stinnou stránku. „Moje žena se na syna kvůli tomu všemu až nezdravě upnula, někdy to podle mě přehání.“
Pokud jde o syna, žena je strašně pečlivá a bojácná
„Pokud jde o výchovu syna, moje žena je mnohdy až přehnaně pečlivá,“ popisuje nám chování své manželky Pavel. „Všeho se bojí, syna nenechá ani hrát si s dětmi na pískovišti, aby náhodou něco nechytil,“ zoufá si nahlas. „Několikrát jsem ji upozorňoval, že ho taky musí nechat žít, ale vždy jsme se kvůli tomu akorát pohádali.“
Pavel nám dále odhalí největší kámen úrazu, tím je jeho matka. Vysvětluje nám, že se na vnoučka moc těšila a od samého začátku byla připravena ho rozmazlovat. To se ale jeho manželce moc nelíbilo, nebylo to v souladu s její představou správné výchovy.
Žena dělá šílené scény, protože moje máma dává našemu synovi sladkosti
Pavel se najednou zhluboka nadechne a poté nám jedním dechem popíše okamžik, kdy jeho manželka poprvé zjistila, že jeho matka dala jejich synovi čokoládu. Dozvídáme se, že udělala neskutečnou scénu a babičku malého vnuka dokonce nařkla z toho, že ho snad chce zabít.
„Křičela tehdy na celý barák,“ vzpomíná Pavel a protáčí u toho oči v sloup. „Byly mu v té době dva roky, moje matka mu dala kostičku mléčné čokolády – podle mě nic extra špatného,“ uvažuje nahlas a krčí rameny. „Ale moje žena to nedokázala překousnout.“
Od Pavla se dozvídáme, že babička ráda a často svého vnuka rozmazluje vším, co je sladké. Dopřává mu čokolády, sušenky, bonbony, prostě vše, co děti tolik milují. S tím ale jeho žena nesouhlasí a často kvůli tomu v rodině vznikají rozbroje. Pavel vůči tomu zaujímá jasný postoj. „Na jednu stranu to moje žena přehání, je až příliš úzkoprsá, pokud jde o našeho syna. Na stranu druhou si myslím, že to moje máma dělá zčásti naschvál právě proto, že ví, jak na to moje žena reaguje.“
Autor: Nikol Kolomazníková
