Mirek (38): Přítelkyni jsem před svými rodiči nutil dělat hrozné věci. Dodnes mi to vyčítá

od Adéla Vocetková
2 minuty čtení
muz strach 1
muz strach 1

Vždycky si najde příležitost, aby mi vmetla do tváře, jak moc jsem jí ublížil. Už jsou to dva roky, co jsem vzal svoji přítelkyni Nikolu k rodičům. Toho dne se tam sešla celá rodina. Nevěděl jsem, že mi to odpoledne bude i po dvou letech opakovaně vyčítáno.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenáře pozměněna.

Přitom se nestalo nic tak hrozného! Naši pořádali zabijačku, ostatně jako každý rok. Já byl odmalička zvyklý být po ruce a pomáhat. Chtěl jsem, aby se toho moje přítelkyně účastnila.

Neřekl jsem jí všechno

S Nikolou jsem v té době chodil asi tři měsíce. Rodiče ji sice už znali, ale mnoho času společně nestrávili. Chtěl jsem, aby se to změnilo.

V naší rodině se už roky pořádají zabijačky – vždycky dvakrát do roka. Odmalička jsem k tomu byl vedený a společně s tátou, dědou a oběma bratry jsme pomáhali.

Řekl jsem Nikole, že pojedeme na víkend k našim. Mají pěkný statek na Šumavě, kde je opravdu krásně. Neřekl jsem přítelkyni všechno, tedy pravý důvod, proč tam jedeme.

Představovala si, jak se bude slunit na dece, procházet se po zahradě a zobat ze stromu třešně. Nechal jsem ji při tom.

Věnovala mi vyděšený pohled

Při příležitosti zabijačky se u našich sešla širší rodina. Přijeli oba bratři s rodinami, dokonce k nim zavítal i můj strýček s tetou.

V pátek večer jsme trochu popili a poseděli, měli jsme se fajn. Nikola si se všemi rozuměla, bylo vidět, že se rodičům zalíbila.

Následující ráno se vstávalo brzy. Táta už ohříval vodu v brutaru, mělo se jít na věc. Když jsme vyšli na dvůr a Nikole došlo, co se bude dít, věnovala mi vyděšený pohled.

Já se musel zapojit, neměl jsem čas jí něco vysvětlovat. Pustil jsem z hlavy vědomí, že až bude po všem, určitě mi hrozně vynadá.

Najednou byla na zemi

Naši jsou zvyklí, především tedy můj táta, že se do práce bez řečí zapojí úplně každý. Proto očekávali, že i Nikola bude k ruce.

Ta se ale odmítala přiblížit k čemukoli, kde se objevila jen troška krve. Táta po ní chtěl, aby míchala krev, která se pak lije na kroupy.

Nikola se sice pokusila protestovat, ale táta jí se smíchem vrazil kýbl s krví do ruky, poplácal ji po zádech a povzbudil, že to zvládne.

Nikola se zatvářila všelijak. V jednu chvíli stála s kýblem v ruce, za okamžik ležela na zemi. Všichni jsme se vyděsili.

Dodnes to mám na talíři

Nevěděl jsem, že Nikole vadí pohled na krev. Neřekla mi to a já se nezeptal. Jak jsem mohl vědět, že omdlí?

Dodnes mám na talíři, jak moc jsem ji před celou svojí rodinou ponížil. Od té doby se žádné zabijačky neúčastnila, ale táta si do ní vždycky se smíchem rýpne.

Autor: Natálie Kabourková

Související články