Martina (37): Manžel pronesl nechutnou poznámku o mém vzhledu. Nechtějte vědět, k čemu mě přirovnal

od Nikola Jaroschová
2 minuty čtení
Zena poznamka
Zdroj: Shutterstock

Poznámky na můj vzhled bych možná čekala od někoho cizího, ale rozhodně ne od mého muže. Ten o mně posledně pronesl něco, čím mě nejdříve zaskočil a poté také rozplakal. Jeho slova mě donutila zamyslet se nad tím, jestli jsem opravdu to, k čemu mě přirovnal.

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Fotografie jsou pouze ilustrační a jména osob byla na žádost čtenářky pozměněna.

Můj muž si nikdy nebral servítky, ať už jednal s kýmkoli. I já si od něho leckdy něco vyslechla, ale nikdy to se mnou nezamávalo tak, jak posledně.

Vždycky byl přímočarý a nad svými slovy nepřemýšlel

Můj manžel je ten typ člověka, co nejdříve mluví a teprve potom přemýšlí. Nejednou něco vypálil a až potom mu došlo, že to třeba přehnal.

Pozvali jsme k nám společné přátele, Jitku a Dana. Známe se roky, pravidelně se navštěvujeme, a jakmile děti uložíme ke spánku, zabavíme se nad kanastou.

U toho se dobře bavíme, vždycky připravíme něco na zub a samozřejmě také něco popijeme. Když se manžel napije, jeho jazyk je ještě rychlejší, a mozek naopak pomalejší. Je ze sebe schopný vypustit naprosto všechno, aniž by se nad svými slovy zamyslel.

Ponížil mě před kamarády

A právě toho večera se to stalo. Byla už pokročilá hodina, měli jsme za sebou asi čtvrtou hru kanasty a v sobě nějaký ten alkohol. A ten mému muži rozvázal jazyk.

Začal mít poznámky na můj vzhled. Ptal se kamaráda Dana, jestli by u své ženy trpěl, že si neholí nohy ani podpaží. Smál se u toho a myslel si, jak je vtipný. Mně už v tom okamžiku bylo trapně.

Pak tomu ale nasadil korunu. Prohlásil o mně, že nejsem žena, ale lesana. V ten moment se začal smát, až mu tekly slzy. Já i naši kamarádi jsme seděli u stolu a hleděli do karet. Všem nám bylo trapně, mně především.

Jeho slova jsem oplakala

Nálada okamžitě poklesla. Kamarádi navrhli, že je čas jít domů, během pár minut naložili spící děti do auta a vydali se k domovu. Jen co se za nimi zavřely dveře, přestala jsem se ovládat.

Zavřela jsem se v koupelně a začala plakat. Stále mi v hlavě zněl manželům hlas, který o mně mluvil jako o lesaně. Styděla jsem se a zajíkala se slzami.

Byla to moje životní volba

Upustit od stereotypu, který se u žen už tak nějak očekává, byla moje volba. A vím, že nejsem jediná žena, která si přestala holit nohy a podpaží. Až do toho večera jsem se za to nestyděla, bylo to přece moje rozhodnutí.

Díky tomu, co se stalo, jsem se nad tím zamyslela. Možná to manželovi vadilo, jen se mi to bál říci a díky alkoholu šly jeho pocity ven. Já to přehodnotila, a ačkoli mi manžel svými slovy ublížil, začala jsem o sebe zase více dbát.

Autor: Nikol Kolomazníková


Související články